Eclesiastes 10
Assim como as moscas mortas fazem exalar mau cheiro e inutilizar o ungüento do perfumador, assim é, para o famoso em sabedoria e em honra, um pouco de estultícia.
O coração do sábio está à sua direita, mas o coração do tolo está à sua esquerda.
E, até quando o tolo vai pelo caminho, falta-lhe o seu entendimento e diz a todos que é tolo.
Levantando-se contra ti o espírito do governador, não deixes o teu lugar, porque a submissão é um remédio que aplaca grandes ofensas.
Ainda há um mal que vi debaixo do sol, como o erro que procede do governador.
A estultícia está posta em grandes alturas, mas os ricos estão assentados em lugar baixo.
Vi os servos a cavalo, e os príncipes andando sobre a terra como servos.
Quem abrir uma cova, nela cairá, e quem romper um muro, uma cobra o morderá.
Aquele que transporta pedras, será maltratado por elas, e o que rachar lenha expõe-se ao perigo.
Se estiver embotado o ferro, e não se afiar o corte, então se deve redobrar a força; mas a sabedoria é excelente para dirigir.
Seguramente a serpente morderá antes de estar encantada, e o falador não é melhor.
Nas palavras da boca do sábio há favor, porém os lábios do tolo o devoram.
O princípio das palavras da sua boca é a estultícia, e o fim do seu falar um desvario péssimo.
O tolo multiplica as palavras, porém, o homem não sabe o que será; e quem lhe fará saber o que será depois dele?
O trabalho dos tolos a cada um deles fatiga, porque não sabem como ir à cidade.
Ai de ti, ó terra, quando seu rei é uma criança, e cujos príncipes comem de manhã.
Bem-aventurada tu, ó terra, quando seu rei é filho dos nobres, e seus príncipes comem a tempo, para se fortalecerem, e não para bebedice.
Por muita preguiça se enfraquece o teto, e pela frouxidão das mãos a casa goteja.
Para rir se fazem banquetes, e o vinho produz alegria, e por tudo o dinheiro responde.
Nem ainda no teu pensamento amaldiçoes ao rei, nem tampouco no mais interior da tua recâmara amaldiçoes ao rico; porque as aves dos céus levariam a voz, e os que têm asas dariam notícia do assunto.
Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.