Provérbios 2
Filho meu, se aceitares as minhas palavras, e esconderes contigo os meus mandamentos,
Para fazeres o teu ouvido atento à sabedoria; e inclinares o teu coração ao entendimento;
Se clamares por conhecimento, e por inteligência alçares a tua voz,
Se como a prata a buscares e como a tesouros escondidos a procurares,
Então entenderás o temor do SENHOR, e acharás o conhecimento de Deus.
Porque o SENHOR dá a sabedoria; da sua boca é que vem o conhecimento e o entendimento.
Ele reserva a verdadeira sabedoria para os retos. Escudo é para os que caminham na sinceridade,
Para que guardem as veredas do juízo. Ele preservará o caminho dos seus santos.
Então entenderás a justiça, o juízo, a eqüidade e todas as boas veredas.
Pois quando a sabedoria entrar no teu coração, e o conhecimento for agradável à tua alma,
O bom siso te guardará e a inteligência te conservará;
Para te afastar do mau caminho, e do homem que fala coisas perversas;
Dos que deixam as veredas da retidão, para andarem pelos caminhos escusos;
Que se alegram de fazer mal, e folgam com as perversidades dos maus,
Cujas veredas são tortuosas e que se desviam nos seus caminhos;
Para te afastar da mulher estranha, sim da estranha que lisonjeia com suas palavras;
Que deixa o guia da sua mocidade e se esquece da aliança do seu Deus;
Porque a sua casa se inclina para a morte, e as suas veredas para os mortos.
Todos os que se dirigem a ela não voltarão e não atinarão com as veredas da vida.
Para andares pelos caminhos dos bons, e te conservares nas veredas dos justos.
Porque os retos habitarão a terra, e os íntegros permanecerão nela.
Mas os ímpios serão arrancados da terra, e os aleivosos serão dela exterminados.
Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.