Provérbios 23
Quando te assentares a comer com um governador, atenta bem para o que é posto diante de ti,
E se és homem de grande apetite, põe uma faca à tua garganta.
Não cobices as suas iguarias porque são comidas enganosas.
Não te fatigues para enriqueceres; e não apliques nisso a tua sabedoria.
Porventura fixarás os teus olhos naquilo que não é nada? porque certamente criará asas e voará ao céu como a águia.
Não comas o pão daquele que tem o olhar maligno, nem cobices as suas iguarias gostosas.
Porque, como imaginou no seu coração, assim é ele. Come e bebe, te disse ele; porém o seu coração não está contigo.
Vomitarás o bocado que comeste, e perderás as tuas suaves palavras.
Não fales ao ouvido do tolo, porque desprezará a sabedoria das tuas palavras.
Não removas os limites antigos nem entres nos campos dos órfãos,
Porque o seu redentor é poderoso; e pleiteará a causa deles contra ti.
Aplica o teu coração à instrução e os teus ouvidos às palavras do conhecimento.
Não retires a disciplina da criança; pois se a fustigares com a vara, nem por isso morrerá.
Tu a fustigarás com a vara, e livrarás a sua alma do inferno.
Filho meu, se o teu coração for sábio, alegrar-se-á o meu coração, sim, o meu próprio.
E exultarão os meus rins, quando os teus lábios falarem coisas retas.
O teu coração não inveje os pecadores; antes permanece no temor do SENHOR todo dia.
Porque certamente acabará bem; não será malograda a tua esperança.
Ouve tu, filho meu, e sê sábio, e dirige no caminho o teu coração.
Não estejas entre os beberrões de vinho, nem entre os comilões de carne.
Porque o beberrão e o comilão acabarão na pobreza; e a sonolência os faz vestir-se de trapos.
Ouve teu pai, que te gerou, e não desprezes tua mãe, quando vier a envelhecer.
Compra a verdade, e não a vendas; e também a sabedoria, a instrução e o entendimento.
Grandemente se regozijará o pai do justo, e o que gerar um sábio, se alegrará nele.
Alegrem-se teu pai e tua mãe, e regozije-se a que te gerou.
Dá-me, filho meu, o teu coração, e os teus olhos observem os meus caminhos.
Porque cova profunda é a prostituta, e poço estreito a estranha.
Pois ela, como um salteador, se põe à espreita, e multiplica entre os homens os iníquos.
Para quem são os ais? Para quem os pesares? Para quem as pelejas? Para quem as queixas? Para quem as feridas sem causa? E para quem os olhos vermelhos?
Para os que se demoram perto do vinho, para os que andam buscando vinho misturado.
Não olhes para o vinho quando se mostra vermelho, quando resplandece no copo e se escoa suavemente.
No fim, picará como a cobra, e como o basilisco morderá.
Os teus olhos olharão para as mulheres estranhas, e o teu coração falará perversidades.
E serás como o que se deita no meio do mar, e como o que jaz no topo do mastro.
E dirás: Espancaram-me e não me doeu; bateram-me e nem senti; quando despertarei? aí então beberei outra vez.
Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.
Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.