Provérbios 4
Ouvi, filhos, a instrução do pai, e estai atentos para conhecerdes a prudência.
Pois dou-vos boa doutrina; não deixeis a minha lei.
Porque eu era filho tenro na companhia de meu pai, e único diante de minha mãe.
E ele me ensinava e me dizia: Retenha o teu coração as minhas palavras; guarda os meus mandamentos, e vive.
Adquire sabedoria, adquire inteligência, e não te esqueças nem te apartes das palavras da minha boca.
Não a abandones e ela te guardará; ama-a, e ela te protegerá.
A sabedoria é a coisa principal; adquire pois a sabedoria, emprega tudo o que possuis na aquisição de entendimento.
Exalta-a, e ela te exaltará; e, abraçando-a tu, ela te honrará.
Dará à tua cabeça um diadema de graça e uma coroa de glória te entregará.
Ouve, filho meu, e aceita as minhas palavras, e se multiplicarão os anos da tua vida.
No caminho da sabedoria te ensinei, e por veredas de retidão te fiz andar.
Por elas andando, não se embaraçarão os teus passos; e se correres não tropeçarás.
Apega-te à instrução e não a largues; guarda-a, porque ela é a tua vida.
Não entres pela vereda dos ímpios, nem andes no caminho dos maus.
Evita-o; não passes por ele; desvia-te dele e passa de largo.
Pois não dormem, se não fizerem mal, e foge deles o sono se não fizerem alguém tropeçar.
Porque comem o pão da impiedade, e bebem o vinho da violência.
Mas a vereda dos justos é como a luz da aurora, que vai brilhando mais e mais até ser dia perfeito.
O caminho dos ímpios é como a escuridão; nem sabem em que tropeçam.
Filho meu, atenta para as minhas palavras; às minhas razões inclina o teu ouvido.
Não as deixes apartar-se dos teus olhos; guarda-as no íntimo do teu coração.
Porque são vida para os que as acham, e saúde para todo o seu corpo.
Sobre tudo o que se deve guardar, guarda o teu coração, porque dele procedem as fontes da vida.
Desvia de ti a falsidade da boca, e afasta de ti a perversidade dos lábios.
Os teus olhos olhem para a frente, e as tuas pálpebras olhem direto diante de ti.
Pondera a vereda de teus pés, e todos os teus caminhos sejam bem ordenados!
Não declines nem para a direita nem para a esquerda; retira o teu pé do mal.
Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.