Provérbios 5
Filho meu, atende à minha sabedoria; à minha inteligência inclina o teu ouvido;
Para que guardes os meus conselhos e os teus lábios observem o conhecimento.
Porque os lábios da mulher estranha destilam favos de mel, e o seu paladar é mais suave do que o azeite.
Mas o seu fim é amargoso como o absinto, agudo como a espada de dois gumes.
Os seus pés descem para a morte; os seus passos estão impregnados do inferno.
Para que não ponderes os caminhos da vida, as suas andanças são errantes: jamais os conhecerás.
Agora, pois, filhos, dai-me ouvidos, e não vos desvieis das palavras da minha boca.
Longe dela seja o teu caminho, e não te chegues à porta da sua casa;
Para que não dês a outrem a tua honra, e não entregues a cruéis os teus anos de vida;
Para que não farte a estranhos o teu esforço, e todo o fruto do teu trabalho vá parar em casa alheia;
E no fim venhas a gemer, no consumir-se da tua carne e do teu corpo.
E então digas: Como odiei a correção! e o meu coração desprezou a repreensão!
E não escutei a voz dos que me ensinavam, nem aos meus mestres inclinei o meu ouvido!
No meio da congregação e da assembléia foi que eu me achei em quase todo o mal.
Bebe água da tua fonte, e das correntes do teu poço.
Derramar-se-iam as tuas fontes por fora, e pelas ruas os ribeiros de águas?
Sejam para ti só, e não para os estranhos contigo.
Seja bendito o teu manancial, e alegra-te com a mulher da tua mocidade.
Como cerva amorosa, e gazela graciosa, os seus seios te saciem todo o tempo; e pelo seu amor sejas atraído perpetuamente.
E porque, filho meu, te deixarias atrair por outra mulher, e te abraçarias ao peito de uma estranha?
Eis que os caminhos do homem estão perante os olhos do SENHOR, e ele pesa todas as suas veredas.
Quanto ao ímpio, as suas iniqüidades o prenderão, e com as cordas do seu pecado será detido.
Ele morrerá, porque desavisadamente andou, e pelo excesso da sua loucura se perderá.
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.