Provérbios 9

A sabedoria já edificou a sua casa, já lavrou as suas sete colunas.

Já abateu os seus animais e misturou o seu vinho, e já preparou a sua mesa.

Já ordenou às suas criadas, e está convidando desde as alturas da cidade, dizendo:

Quem é simples, volte-se para cá. Aos faltos de senso diz:

Vinde, comei do meu pão, e bebei do vinho que tenho misturado.

Deixai os insensatos e vivei; e andai pelo caminho do entendimento.

O que repreende o escarnecedor, toma afronta para si; e o que censura o ímpio recebe a sua mancha.

Não repreendas o escarnecedor, para que não te odeie; repreende o sábio, e ele te amará.

Dá instrução ao sábio, e ele se fará mais sábio; ensina o justo e ele aumentará em doutrina.

O temor do SENHOR é o princípio da sabedoria, e o conhecimento do Santo a prudência.

Porque por meu intermédio se multiplicam os teus dias, e anos de vida se te aumentarão.

Se fores sábio, para ti serás sábio; e, se fores escarnecedor, só tu o suportarás.

A mulher louca é alvoroçadora; é simples e nada sabe.

Assenta-se à porta da sua casa numa cadeira, nas alturas da cidade,

E põe-se a chamar aos que vão pelo caminho, e que passam reto pelas veredas, dizendo:

Quem é simples, volte-se para cá. E aos faltos de entendimento ela diz:

As águas roubadas são doces, e o pão tomado às escondidas é agradável.

Mas não sabem que ali estão os mortos; os seus convidados estão nas profundezas do inferno.

Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.

Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.

A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,

Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:

Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:

Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.

Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.