Provérbios 9
A sabedoria já edificou a sua casa, já lavrou as suas sete colunas.
Já abateu os seus animais e misturou o seu vinho, e já preparou a sua mesa.
Já ordenou às suas criadas, e está convidando desde as alturas da cidade, dizendo:
Quem é simples, volte-se para cá. Aos faltos de senso diz:
Vinde, comei do meu pão, e bebei do vinho que tenho misturado.
Deixai os insensatos e vivei; e andai pelo caminho do entendimento.
O que repreende o escarnecedor, toma afronta para si; e o que censura o ímpio recebe a sua mancha.
Não repreendas o escarnecedor, para que não te odeie; repreende o sábio, e ele te amará.
Dá instrução ao sábio, e ele se fará mais sábio; ensina o justo e ele aumentará em doutrina.
O temor do SENHOR é o princípio da sabedoria, e o conhecimento do Santo a prudência.
Porque por meu intermédio se multiplicam os teus dias, e anos de vida se te aumentarão.
Se fores sábio, para ti serás sábio; e, se fores escarnecedor, só tu o suportarás.
A mulher louca é alvoroçadora; é simples e nada sabe.
Assenta-se à porta da sua casa numa cadeira, nas alturas da cidade,
E põe-se a chamar aos que vão pelo caminho, e que passam reto pelas veredas, dizendo:
Quem é simples, volte-se para cá. E aos faltos de entendimento ela diz:
As águas roubadas são doces, e o pão tomado às escondidas é agradável.
Mas não sabem que ali estão os mortos; os seus convidados estão nas profundezas do inferno.
Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.