Salmos 22
[Salmo de Davi para o músico-mor, sobre Aijelete Hashahar] Deus meu, Deus meu, por que me desamparaste? Por que te alongas do meu auxílio e das palavras do meu bramido?
Deus meu, eu clamo de dia, e tu não me ouves; de noite, e não tenho sossego.
Porém tu és santo, tu que habitas entre os louvores de Israel.
Em ti confiaram nossos pais; confiaram, e tu os livraste.
A ti clamaram e escaparam; em ti confiaram, e não foram confundidos.
Mas eu sou verme, e não homem, opróbrio dos homens e desprezado do povo.
Todos os que me vêem zombam de mim, estendem os lábios e meneiam a cabeça, dizendo:
Confiou no SENHOR, que o livre; livre-o, pois nele tem prazer.
Mas tu és o que me tiraste do ventre; fizeste-me confiar, estando aos seios de minha mãe.
Sobre ti fui lançado desde a madre; tu és o meu Deus desde o ventre de minha mãe.
Não te alongues de mim, pois a angústia está perto, e não há quem ajude.
Muitos touros me cercaram; fortes touros de Basã me rodearam.
Abriram contra mim suas bocas, como um leão que despedaça e que ruge.
Como água me derramei, e todos os meus ossos se desconjuntaram; o meu coração é como cera, derreteu-se no meio das minhas entranhas.
A minha força se secou como um caco, e a língua se me pega ao paladar; e me puseste no pó da morte.
Pois me rodearam cães; o ajuntamento de malfeitores me cercou, traspassaram-me as mãos e os pés.
Poderia contar todos os meus ossos; eles vêem e me contemplam.
Repartem entre si as minhas vestes, e lançam sortes sobre a minha roupa.
Mas tu, SENHOR, não te alongues de mim. Força minha, apressa-te em socorrer-me.
Livra a minha alma da espada, e a minha predileta da força do cão.
Salva-me da boca do leão; sim, ouviste-me, das pontas dos bois selvagens.
Então declararei o teu nome aos meus irmãos; louvar-te-ei no meio da congregação.
Vós, que temeis ao SENHOR, louvai-o; todos vós, semente de Jacó, glorificai-o; e temei-o todos vós, semente de Israel.
Porque não desprezou nem abominou a aflição do aflito, nem escondeu dele o seu rosto; antes, quando ele clamou, o ouviu.
O meu louvor será de ti na grande congregação; pagarei os meus votos perante os que o temem.
Os mansos comerão e se fartarão; louvarão ao SENHOR os que o buscam; o vosso coração viverá eternamente.
Todos os limites da terra se lembrarão, e se converterão ao SENHOR; e todas as famílias das nações adorarão perante a tua face.
Porque o reino é do SENHOR, e ele domina entre as nações.
Todos os que na terra são gordos comerão e adorarão, e todos os que descem ao pó se prostrarão perante ele; e nenhum poderá reter viva a sua alma.
Uma semente o servirá; será declarada ao Senhor a cada geração.
Chegarão e anunciarão a sua justiça ao povo que nascer, porquanto ele o fez.
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.
Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]