Salmos 55
[Masquil de Davi para o músico-mor, sobre Neginote] Inclina, ó Deus, os teus ouvidos à minha oração, e não te escondas da minha súplica.
Atende-me, e ouve-me; lamento na minha queixa, e faço ruído,
Pelo clamor do inimigo e por causa da opressão do ímpio; pois lançam sobre mim a iniqüidade, e com furor me odeiam.
O meu coração está dolorido dentro de mim, e terrores da morte caíram sobre mim.
Temor e tremor vieram sobre mim; e o horror me cobriu.
Assim eu disse: Oh! quem me dera asas como de pomba! Então voaria, e estaria em descanso.
Eis que fugiria para longe, e pernoitaria no deserto. (Selá.)
Apressar-me-ia a escapar da fúria do vento e da tempestade.
Despedaça, Senhor, e divide as suas línguas, pois tenho visto violência e contenda na cidade.
De dia e de noite a cercam sobre os seus muros; iniqüidade e malícia estão no meio dela.
Maldade há dentro dela; astúcia e engano não se apartam das suas ruas.
Pois não era um inimigo que me afrontava; então eu o teria suportado; nem era o que me odiava que se engrandecia contra mim, porque dele me teria escondido.
Mas eras tu, homem meu igual, meu guia e meu íntimo amigo.
Consultávamos juntos suavemente, e andávamos em companhia na casa de Deus.
A morte os assalte, e vivos desçam ao inferno; porque há maldade nas suas habitações e no meio deles.
Eu, porém, invocarei a Deus, e o SENHOR me salvará.
De tarde e de manhã e ao meio dia orarei; e clamarei, e ele ouvirá a minha voz.
Livrou em paz a minha alma da peleja que havia contra mim; pois havia muitos comigo.
Deus ouvirá, e os afligirá. Aquele que preside desde a antiguidade (Selá), porque não há neles nenhuma mudança, e portanto não temem a Deus.
Tal homem pôs as suas mãos naqueles que têm paz com ele; quebrou a sua aliança.
As palavras da sua boca eram mais macias do que a manteiga, mas havia guerra no seu coração: as suas palavras eram mais brandas do que o azeite; contudo, eram espadas desembainhadas.
Lança o teu cuidado sobre o SENHOR, e ele te susterá; não permitirá jamais que o justo seja abalado.
Mas tu, ó Deus, os farás descer ao poço da perdição; homens de sangue e de fraude não viverão metade dos seus dias; mas eu em ti confiarei.
Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.
Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.
Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.
Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]