Salmos 77
[Salmo de Asafe, para o músico-mor, por Jedutum] Clamei a Deus com a minha voz, a Deus levantei a minha voz, e ele inclinou para mim os ouvidos.
No dia da minha angústia busquei ao SENHOR; a minha mão se estendeu de noite, e não cessava; a minha alma recusava ser consolada.
Lembrava-me de Deus, e me perturbei; queixava-me, e o meu espírito desfalecia. (Selá.)
Sustentaste os meus olhos acordados; estou tão perturbado que não posso falar.
Considerava os dias da antiguidade, os anos dos tempos antigos.
De noite chamei à lembrança o meu cântico; meditei em meu coração, e o meu espírito esquadrinhou.
Rejeitará o SENHOR para sempre e não tornará a ser favorável?
Cessou para sempre a sua benignidade? Acabou-se já a promessa de geração em geração?
Esqueceu-se Deus de ter misericórdia? Ou encerrou ele as suas misericórdias na sua ira? (Selá.)
E eu disse: Isto é enfermidade minha; mas eu me {lembrarei}) dos anos da destra do Altíssimo.
Eu me lembrarei das obras do SENHOR; certamente que eu me lembrarei das tuas maravilhas da antiguidade.
Meditarei também em todas as tuas obras, e falarei dos teus feitos.
O teu caminho, ó Deus, está no santuário. Quem é Deus tão grande como o nosso Deus?
Tu és o Deus que fazes maravilhas; tu fizeste notória a tua força entre os povos.
Com o teu braço remiste o teu povo, os filhos de Jacó e de José. (Selá.)
As águas te viram, ó Deus, as águas te viram, e tremeram; os abismos também se abalaram.
As nuvens lançaram água, os céus deram um som; as tuas flechas correram duma para outra parte.
A voz do teu trovão estava no céu; os relâmpagos iluminaram o mundo; a terra se abalou e tremeu.
O teu caminho é no mar, e as tuas veredas nas águas grandes, e os teus passos não são conhecidos.
Guiaste o teu povo, como a um rebanho, pela mão de Moisés e de Arão.
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]