35 Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a vy jste mne přijali, 36 neměl jsem co na sebe, a vy jste mne oblékli, v nemoci jste o mne pečovali, a když jsem byl ve vězení, přišli jste za mnou.‘ 37-39 Ti věrní namítnou: ‚Nevzpomínáme si, že bychom měli někdy příležitost se takto o tebe postarat.‘

40 Tehdy jim odpovím: ‚Co dobrého jste udělali pro jednoho z mých nepatrných bratrů, to jste udělali pro mne.‘

42 Dej tomu, kdo tě prosí, a neodmítej toho, kdo si chce od tebe vypůjčit.

16 Tak ať svítí vaše světlo všem lidem; ať za vašimi dobrými činy vidí Boha a jeho chválí.

38 Dávejte ochotně, a Bůh vás zahrne svými dary. Bůh neskrblí, ale dává vrchovatou míru. Jak tedy odměříte lidem, tak bude odměřeno i vám."

10 Lidé se ho ptali: „Tak co máme dělat?" 11 Jan jim odpovídal: „Máš dvě košile? Rozděl se s tím, kdo nemá žádnou. Máš co jíst? Rozděl se s tím, kdo hladoví."

33 Nelpěte na tom, co máte, ale dávejte to do služby a rozdávejte potřebným. To je to nejlepší, co můžete s pomíjivým majetkem udělat. Promění se v nevyčerpatelný poklad u Boha, kde ho žádný zloděj nemůže ukrást a mol rozežrat. 34 Člověk totiž přilne k tomu, na čem mu opravdu záleží.

12 Přikazuji vám, abyste se vzájemně milovali tak, jako jsem já miloval vás.

13 Největší lásku přátelům prokáže ten, kdo za ně položí vlastní život.

35 Snažil jsem se dát vám příklad: vaší povinností je ujímat se slabých a pracovat pro ně. Vždycky mějte na paměti slova Pána Ježíše: Větší radost je dávat než dostávat!"

36 Po těch slovech s nimi poklekl a modlil se. 37 Loučení se neobešlo bez slz a bylo mnoho objímání a bratrských polibků. 38 Nejvíce je zarmoutilo, že by se už neměli s Pavlem vidět. Nakonec ho doprovodili až k lodi.

13 Podporujte spolubratry v nouzi, buďte pohostinní.

1 My vyspělejší ve víře jsme povinni snášet nedostatky těch, kdo tak pokročilí nejsou, a nesmíme být na svou úroveň domýšliví.

2 Berte na sebe trampoty druhých, jako to za nás udělal Kristus.

28 Kdo kradl, ať toho hned nechá a přiloží ruce k pořádné práci, aby měl čím přispět potřebnějším.

4 Nemyslete jen na sebe a na vlastní blaho, spíš přemýšlejte, jak prospět jiným.

14 Co by vám byla platná víra, bratři, kdybyste podle ní nežili? Myslíte, že vás taková víra spasí? 15 Řekněme, že někdo z vašich přátel bude hladovět a nebude mít co na sebe. 16 Řeknete-li mu: „Tak se měj dobře, ať nenachladneš a nemáš hlad!" a sami mu nedáte ani jídlo ani oblečení, jakou to má cenu?

17 Víra, která se neprojevuje činy, je sama o sobě mrtvá a bezcenná.

17 Kdo má dostatek a nedbá, že jeho bratr je v nouzi, marně tvrdí, že miluje Boha.