16 Všeliké zajisté Písmo od Boha jest vdechnuté, a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti, 17 Aby byl dokonalý člověk Boží, ke všelikému skutku dobrému hotový.

24 A protož každého, kdož slyší slova má tato a zachovává je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále.

16 Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí; učíce a napomínajíce sebe vespolek Žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci vašem Pánu.

4 Nebo kteréžkoli věci napsány jsou, k našemu naučení napsány jsou, abychom skrze trpělivost a potěšení Písem naději měli.

1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského, 2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti, 3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest, 4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost. 5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější, 6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich. 7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

5 Protož milovati budeš Hospodina Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své. 6 A budou slova tato, kteráž já přikazuji tobě dnes, v srdci tvém. 7 A budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje.

8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své. 9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své. 21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej. 22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati, 23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých. 6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě. 7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost. 8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj. 14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život. 24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe. 25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou. 26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny. 27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.

14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých. 2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé. 3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali, 4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.

10 Také když všecken věk ten připojen jest k otcům svým, a povstal jiný věk po nich, kteříž neznali Hospodina, ani skutků, kteréž učinil Izraelovi:

17 Předložení, kteříž dobře spravují, dvojí cti hodni jmíni buďte, zvláště ti, kteříž pracují v slovu Božím a v učení. 18 Nebo praví Písmo: Volu mlátícímu nezavížeš úst. A hodenť jest dělník své mzdy.

16 Bezbožných pak těch křiků daremních varuj se, neboť velmi rozmnožují bezbožnost, 17 A řeč jejich jako rak rozjídá se. Z nichžto jest Hymeneus a Filétus,

9 Každý, kdož přestupuje a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdož zůstává v učení Kristovu, tenť i Otce i Syna má.

14 Když pak již polovici svátku se vykonalo, vstoupil Ježíš do chrámu, a učil. 15 I divili se Židé, řkouce: Kterak tento Písmo umí, neučiv se? 16 Odpověděl jim Ježíš a řekl: Mé učení neníť mé, ale toho, jenž mne poslal. 17 Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe. 18 Kdoť sám od sebe mluví, chvály své vlastní hledá, ale kdož hledá chvály toho, kterýž ho poslal, tenť pravdomluvný jest, a nepravosti v něm není.