21 Tak jako Otec má moc nad životem a smrtí, tak i Syn vzkřísí k životu ty, které bude chtít. 22 Vždyť ani Otec sám nikoho nesoudí, ale všechen soud předal Synovi, 23 aby si ho všichni vážili a ctili ho stejně jako Otce. Kdo si neváží Syna, nemá úctu ani k Otci, který ho poslal.

24 Ujišťuji vás, že každý, kdo přijímá moje slovo jako slovo Boha, má věčný život a unikl smrti při soudu. 25 Říkám vám podle pravdy, že začíná doba, kdy lidé uslyší hlas Božího Syna a kdo ho poslechne, bude žít, 26 protože jako Otec je dárce života, tak i Syna pověřil, aby dával život. 27 A také jedině jemu dal právo konat soud. 28 Jednou však k údivu všech budou muset všichni poslechnout jeho hlas 29 a povstat ze svých hrobů: ti, kteří uvěřili Synu, vstanou k věčnému životu, ti kteří ho za vrhli, vstanou k odsouzení.

30 Já osobně nemohu udělat nic. Má vůle je totožná s vůlí Otce. Jak mi radí, tak soudím. Proto je můj soud spravedlivý.

31 Jistě by nepůsobilo věrohodně, kdybych sám dokazoval, že jsem Boží Syn.

7 Věřte mi, že pro vás bude lepší, když odejdu. Kdybych zůstal, Zastánce by k vám nepřišel. Odejdu-li, pošlu ho k vám.

8 Až přijde, ukáže lidem, v čem spočívá hřích, zda existuje spravedlnost a koho je třeba soudit.

9 Hřích je v tom, že lidé ve mne nevěří.

30 „Hlas, který jste slyšeli, nepromluvil kvůli mně, ale kvůli vám," vysvětloval Ježíš. 31 „Teď se rozhoduje o tomto světě. Satanova nadvláda nad lidmi bude zlomena. 32,33 Tím, že za lidi zemřu, vysvobodím je z jeho tyranie a vezmu je pod svoji ochranu."

38 „Věřím, Pane!" vydechl a padl před Ježíšem na kolena. 39 Ježíš dodal: „Přišel jsem na svět proto, abych uvedl věci na pravou míru: slepí prohlédnou a ti, kdo vidí, oslepnou."

1 Lidi, kteří mají příliš úzkostlivou víru, přijímejte mezi sebe, ale ne proto, abyste kritizovali a vyvraceli jejich názory. 2 Jeden je přesvědčený, že je nutno dodržovat celou řadu náboženských zákazů a příkazů, například nejí jídla, která pokládá za nečistá. 3 Jiný naopak věří, že na tom tolik nezáleží, že může jíst všechno. Kdo jí všechno, ať se nedívá spatra na toho, kdo třeba nejí vůbec maso. A kdo nepožívá maso, ať nekritizuje toho, kdo ho jí bez zábran: vždyť také on byl přijat Bohem. 4 Jakým právem chceš odsuzovat toho, jehož pánem nejsi ty, ale Bůh? Je jen Boží záležitostí, zda člověk stojí nebo padá – a i v pádu ho Bůh dokáže zadržet.

12 Každý sám za sebe bude skládat účty Bohu.

13 Nechte už tedy vzájemného kritizování; raději se mějte na pozoru, aby váš bratr neklopýtl a nepadl vaší vinou. 14-16 Vím a jsem o tom plně přesvědčen – tak mi to dal poznat Ježíš, že nic není nečisté samo o sobě. Nečistými se stávají věci jen tomu, kdo je za nečisté považuje. Ale rozhodujícím hlediskem ať je vždy láska. I když nám svědomí v tom či onom nebrání, důležitější je nepohoršit bratra. Co samo o sobě ještě není špatné, může vyvolat špatnou odezvu.

17 Vždyť je určena doba, kdy má začít soud od těch, kteří patří Bohu. A jestliže máme být nejprve souzeni my křesťané, jaký hrozný osud čeká ty, kteří Boží poselství odmítají?

5 Nedělejte proto o nikom předčasné závěry, dokud se nevrátí Kristus. Však on už vynese na světlo to, co bylo zrakům skryto, a odhalí i ty nejtajnější pohnutky. Pak teprve dostane každý od Boha takové uznání, jaké mu náleží.

2 Podle toho, jak soudíte, budete souzeni i vy a na váš život budou přiložena stejná měřítka, jaká sami používáte.

3 Jak to, že vidíš pilinu v oku druhého člověka a poleno ve svém oku přehlížíš? 4 Jak můžeš říkat druhému: ‚Dovol, abych ti vyndal smítko z oka,‘ a poleno ti ve vlastním oku nepřekáží?

1 Potom jsem slyšel jednohlasý sbor mohutného zástupu v nebi:

„Haleluja, chvalte Boha!

Jeho vítězství, sláva i moc, 2 jeho soudy

jsou jedině správné a spravedlivé.

On vykonal rozsudek nad tou nevěstkou,

která vínem svých neřestí přivedla do záhuby celou zemi, on pomstil své služebníky,

jejich krev ulpěla na jejích rukou."

3 A pak ještě:

„Haleluja chvalte Boha.

To město chtělo vládnout na věky

a věčně ho bude připomínat jenom oblak dýmu."