27 Na cestě odtud se k Ježíšovi přidali dva slepci a volali: „Kriste, králi, slituj se nad námi!" 28 Šli za ním až do domu. Ježíš se jich zeptal: „Opravdu věříte, že vám mohu vrátit zrak?"

29 „Určitě, Pane," ujišťovali ho slepci. Dotkl se jejich očí a řekl: „Staň se vám, jak věříte." 30 V tu chvíli prohlédli. Pak jim důrazně přikázal: „Nechte si to pro sebe, ať se nikdo o tom nedoví!" 31 Ale oni chodili po celém kraji a všude o něm mluvili.

29 Když prošli Jerichem, táhl se za Ježíšem velký dav. 30 Tam u cesty seděli dva slepci. Když uslyšeli, kdo jde kolem, začali křičet: „Pane, králi Izraele, smiluj se nad námi!"

31 Lidé z davu je okřikovali. Ale oni tím více volali: „Pane, králi Izraele, slituj se nad námi!" 32 Ježíš se zastavil zavolal je k sobě a zeptal se jich: „Co chcete, abych pro vás udělal?"

33 Oni odpověděli: „Pane, chceme vidět!"

34 Ježíšovi jich bylo líto. Dotkl se jejich očí a oni v tom okamžiku prohlédli. Pak šli za Ježíšem.

22 Když dorazili do Betsaidy, přivedli k němu slepce s prosbou, aby ho svým dotekem uzdravil. 23 Ježíš ho vzal za ruku a vyvedl za vesnici. Tam se nasliněnými prsty dotkl očí slepce a zeptal se:

„Vidíš něco?"

24 Muž se rozhlédl a zvolal: „Ano, vidím lidi, ale nejasně; vypadají jako chodící stromy!"

25 Ježíš se ještě jednou dotkl jeho očí. Když se muž znovu podíval kolem sebe, viděl všechno jasně; jeho oči byly uzdraveny.

26 Ježíš ho poslal domů se slovy: „Přes vesnici raději nechoď a nikomu to neříkej."

31 Z Fénicie se Ježíš vracel velikou oklikou zpět ke Genezaretskému jezeru, až se ocitl na území Desítiměstí. 32 Tamější lidé k němu přivedli hluchoněmého člověka a žádali, aby ho uzdravil.

33 Ježíš si vzal muže stranou od zástupu. Nasliněným prstem se dotkl jeho jazyka a vložil mu své prsty do uší. (To byla jeho řeč k hluchoněmému.) 34 Pak se Ježíš krátce pomodlil a zvolal: „Otevři se!" 35 V té chvíli začal muž slyšet a srozumitelně mluvit.

36 Pak Ježíš žádal všechny shromážděné, aby se o tom nikomu nezmiňovali; ale čím více jim to zakazoval, tím více o tom mluvili, protože se s něčím podobným ještě nesetkali. 37 Lidé žasli a říkali: „To už je schopen napravit všechno, když hluchým vrací sluch a němým řeč."

46 Procházeli také Jerichem, kde se k nim přidal velký zástup. U cesty seděl slepý žebrák Bartimeus – Timeův syn.

47 Když uslyšel, že to jde Ježíš Nazaretský, křičel: „Ježíši z rodu krále Davida, slituj se nade mnou!"

48 Lidé mu domlouvali, aby mlčel. Ale on volal tím hlasitěji: „Synu Davidův, slituj se nade mnou!"

49 Ježíš ho uslyšel, zastavil se a přikázal, aby slepce zavolali. Vrátili se tedy k Bartimeovi se vzkazem: „Máš štěstí, Ježíš tě volá – vstaň!" 50 Slepec odhodil svůj starý kabát, vyskočil a klopýtal k Ježíšovi.

51 „Co pro tebe mohu udělat?" dotkl se ho Ježíš.

„Mistře, chci vidět!"

52 „Staň se, tvá víra tě zachránila."

V té chvíli se slepci vrátil zrak a on se vydal také za Ježíšem.

35 Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral. 36 Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat. 37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu. 38 Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou." 39 Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou." 40 Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě. 41 Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?" Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!" 42 Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila." 43 V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.

1 Cestou Ježíš potkal člověka, který byl od narození slepý. 2 „Mistře," ptali se Ježíše učedníci, „proč se narodil slepý? Zhřešil on, nebo jeho rodiče?"

3 „Nehledejte vinu ani u něho, ani u jeho rodičů," odpověděl Ježíš. „Jeho slepota dovolí Bohu, aby ukázal svoje dílo pro člověka. 4 Dílo spásy musí být vykonáno, pokud je k němu příležitost. Člověk pracuje ve dne, v noci jsme všichni jako slepí. 5 Dokud prosvětluji temnotu světa, je čas k Božímu dílu."

6 Pak Ježíš plivl na zem, ze sliny udělal bláto, potřel jím slepcovy oči 7 a přikázal: „Běž se umýt do rybníka Siloe." Slepý Ježíše poslechl. Umyl si v rybníku obličej a pak si promnul oči. Náhle zjistil, že vidí.

2 Tu se k němu přiblížil malomocný, klekl před ním a řekl: „Pane, budeš-li chtít, můžeš mne uzdravit!"

3 Ježíš zvedl ruku, dotkl se toho muže a řekl: „Ano, chci. Ať tvá nemoc zmizí!" A hned byl ten malomocný zdráv. 4 Ježíš mu pak řekl: „Nikomu nic neříkej, ale jdi, ukaž se knězi a vezmi s sebou obětní dar, který ustanovil Mojžíš pro uzdravené od malomocenství. To bude veřejné svědectví o tvém uzdravení."

2 Na nosítkách k němu přinesli ochrnutého člověka. Ježíš viděl jejich víru, a tak řekl nemocnému: „Už se netrap, chlapče! Tvé hříchy jsou ti odpuštěny!" 3 Ale někteří z učitelů zákona se nad tím pozastavovali: „To jsou prázdná slova. Na to má právo jen Bůh."

4-7 Ježíš však prohlédl jejich myšlenky a obrátil se k nim: „Myslíte si, že zůstalo jen při slovech, když jsem mu odpustil hříchy? Dokážu vám, že moje slovo má moc." Nato se obrátil k ochrnutému: „Vstaň a odnes svá nosítka domů!"

10 Tam byl člověk s ochrnutou rukou. Farizejové hledali nějakou záminku, aby mohli Ježíše obžalovat, a proto se ho otázali: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?" 11 On jim na to řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovci a ta by spadla v sobotu do rokle, nepodnikli byste vše, abyste ji vytáhli? 12 Oč cennější je člověk! Proto je správné dělat dobro i v sobotu." 13 Obrátil se k postiženému a řekl mu: „Natáhni ruku!" On to udělal a byla zdravá jako ta druhá.

30 Šimonova tchyně právě ležela v horečkách na lůžku, tak o tom pověděli Ježíšovi. 31 Ten k ní přistoupil, vzal ji za ruku a pomohl jí, aby si sedla. Horečka hned přestala, žena vstala a začala se starat o hosty.

40 Jednou za ním přišel člověk postižený malomocenstvím a na kolenou ho prosil: „Pane, vím, že mne můžeš uzdravit, když budeš chtít."

41 Ježíš, pohnut soucitem, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, abys byl zdráv." 42 V tu chvíli malomocenství zmizelo a muž byl uzdraven.

3 Když jim Ježíš zvěstoval Boží poselství, chtěli se k němu dostat čtyři muži, kteří nesli na nosítkách ochrnutého člověka. 4 Protože se k němu nemohli prodrat zástupem, vystoupili po vnějším schodišti na plochou střechu domu, tu rozebrali a spustili lehátko s ochrnutým přímo před Ježíše.

5 Když viděl, jak ti muži bezvýhradně věří v jeho pomoc, řekl nemocnému: „Synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny."

6 Sedělo tam také několik učitelů zákona a ti se mezi sebou začali domlouvat: 7 „Slyšeli jste, co ten člověk řekl? To je přece rouhání! On si snad o sobě myslí, že je Bohem! Vždyť jedině Bůh může odpouštět hříchy."

8 Ježíš však četl jejich myšlenky a obrátil se k nim: „Proč vás to tak popudilo, co jsem právě řekl? 9 Co je snadnější? Oznámit ochrnutému, že se mu odpouštějí hříchy, nebo mu rozkázat, aby se zvedl, sebral svoje lehátko a odešel domů? 10 Abyste uvěřili, že mám moc odpouštět lidem hříchy, dívejte se teď dobře." 11 Nato se obrátil k ochrnutému a vyzval ho: „Vstaň a jdi domů, jsi uzdraven."

12 Ten vstal, sebral své lehátko a před očima všech odcházel. Udivení lidé chválili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě neviděli."

1 Když opět přišel Ježíš do synagogy, spatřil tam člověka, který měl bezvládnou ruku. Protože byla právě sobota, 2 Ježíšovi nepřátelé napjatě sledovali, co učiní. Jestliže ho uzdraví, bude to vítaná příležitost, jak jej obžalovat z rušení předepsaného svátečního klidu.

3 A opravdu, Ježíš vyzval postiženého, aby předstoupil před celé shromáždění, 4 a pak položil ostatním otázku: „Co se smí v sobotu? Mohou se konat dobré skutky, nebo se má páchat zlo? Je možné zachránit život, nebo jej zničit?" Na tyto otázky se nikdo neodvážil odpovědět. 5 Jejich mlčení Ježíše naplnilo spravedlivým hněvem, jejich lhostejnost k lidskému utrpení ho roztrpčila. Přeměřil si je přísným pohledem a potom se obrátil k postiženému. „Natáhni tu ruku!" řekl mu. On to učinil, a ejhle – ruka byla zdravá.

12 V jednom městečku potkal Ježíš člověka s pokročilým malomocenstvím. Ubožák před ním poklekl a prosil: „Pane, kdybys chtěl, mohl bys mne uzdravit." 13 Ježíš se ho dotkl a řekl: „Ano, chci, buď zdráv!" V tom okamžiku malomocenství zmizelo.

18,19 Nějací lidé přinesli na nosítkách ochrnutého muže. Chtěli ho vnést dveřmi a položit před Ježíše, ale bylo tam tolik lidí, že nemohli projít. Vystoupili tedy na střechu a otvorem spustili nemocného i s lehátkem přímo před něho. Když 20 Ježíš viděl, kolik důvěry v něho mají, řekl: „Příteli, tvoje hříchy jsou ti odpuštěny." 21 Učitelé zákona a farizejové uvažovali: „Jak se může opovážit něco takového říci? To je přece rouhání. Nikdo jiný než Bůh nemůže odpouštět hříchy!" 22 Ježíš dobře věděl, co si myslí, a proto řekl: „To vám vadí? 23 Co je snazší? Zvěstovat člověku odpuštění jeho hříchů, anebo ho uzdravit? 24 Přesvědčím vás, že Syn člověka má na zemi právo odpouštět hříchy." Obrátil se k ochrnutému se slovy: „Vstaň, vezmi si svoje lehátko a jdi domů!" 25 A tak se stalo: před očima všech muž vstal, sbalil svou rohož, šel domů a cestou hlasitě děkoval Bohu.

6 Jinou sobotu šel Ježíš kázat do synagogy. Byl tam člověk, který měl pravou ruku ochrnutou. 7 Farizejové a učitelé zákona čekali, zdali se Ježíš odváží v sobotu toho muže uzdravit. Chtěli mít totiž záminku, aby Ježíše mohli obžalovat. 8 On však dobře znal jejich záměry, a přesto toho člověka s ochrnutou rukou vyzval, aby přišel k němu. Muž poslechl. 9 Ježíš pak oslovil všechny přítomné: „Ptám se vás, má se podle zákona konat v sobotu dobro, nebo zlo? Má se člověk zachránit, nebo nechat hynout?" 10 Když nikdo neodpovídal, řekl nemocnému: „Natáhni tu ruku!" Muž poslechl a jeho pravice byla zdravá.

1 Když Ježíš skončil kázání k lidem, šel do Kafarnaum. 2 Tam žil jeden římský důstojník, který vlastnil otroka. Velice si ho cenil, a proto těžce nesl, když otrok smrtelně onemocněl. 3 Důstojník se doslechl o Ježíšovi a poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a otroka zachránil. 4 Ti se vydali za Ježíšem a naléhali: „Ten muž si zaslouží tvou pomoc. 5 Má rád náš národ a dokonce nám dal postavit synagogu." 6 Ježíš s nimi šel. Když už byli nedaleko jeho domu, poslal k němu důstojník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se tolik, nezasloužím si, abys mne poctil svou návštěvou. 7 Jako pohan jsem se ani neodvážil jít za tebou osobně. Stačí, když řekneš slovo, a můj otrok se určitě uzdraví. 8 Vždyť i já musím splnit rozkaz svých nadřízených a moji podřízení se musí zase podrobit mým povelům. Řeknu-li vojákovi: ‚Jdi!‘ tak jde, a řeknu-li druhému: ‚Přijď!‘ tak přijde. Poručím-li svému otrokovi: ‚Udělej toto!‘ tedy to udělá." 9 Ježíš byl těmi slovy velmi udiven a řekl svým průvodcům: „S tak velkou vírou jsem se nesetkal u žádného Žida." 10 Když se poslové vrátili do domu římského důstojníka, byl již otrok zdráv.

11 Mezi posluchači byla také žena postižená již osmnáct let nemocí, která ji tak pokřivila, že se nemohla napřímit. 12 Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě a řekl: „Ženo, tvé trápení končí." Dotkl se jí 13 a v tom okamžiku se žena narovnala a srdečně děkovala Bohu.

1 Jednou v sobotu pozval významný farizej Ježíše do svého domu, aby s ním pojedl. Všichni přítomní pozorně sledovali, zda Ježíš dodrží všechny předpisy zákona. 2 V blízkosti Ježíšově se objevil muž postižený těžkou vodnatelností. 3 Ježíš se na farizeje a vykladače zákona obrátil s otázkou: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?" 4 To jim zavřelo ústa. Ježíš se muže dotkl, uzdravil ho a poslal pryč.

11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš pomezím Samařska a Galileje. 12 U jedné vesnice se s ním potkalo deset malomocných. Zastavili se opodál 13 a volali: „Ježíši, Pane, slituj se nad námi." 14 Podíval se na ně a řekl: „Jděte a ukažte se kněžím, ať vám potvrdí, že jste zdrávi." Poslechli a cestou byli své nemoci zbaveni. 15 Jeden z nich, když zjistil, že je zdráv, vrátil se a hlasitě chválil Boha. 16 Padl Ježíšovi k nohám a z celého srdce mu děkoval. Ten muž byl Samařan. 17 Ježíš se ho zeptal: „Nebylo vás uzdraveno deset? Kde je devět ostatních? 18 Proč se také nevrátili, aby Bohu poděkovali jako tento cizinec?" 19 A tomu muži řekl: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."

1 O dalším židovském svátku se Ježíš zase vracel do Jeruzaléma. 2 Ve městě nedaleko Ovčí brány je rybník zvaný Bethesda. 3,4 Podél jeho břehů leželi pod pěti podloubími nemocní, slepí a ochrnutí. Toužebně čekali na okamžik, kdy se hladina vody zčeří. Čas od času se to stávalo a lidé věřili, že kdo první vstoupí do vřídla, bude uzdraven, ať už trpí čímkoliv.

5 Mezi postiženými ležel muž nemocný už třicet osm let. 6 Když ho Ježíš uviděl a zjistil, že je už dlouho nemocen, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?"

7 „Chci, Pane, ale nemohu," odpověděl mu ubohý muž. „Sám se špatně pohybuji a nemám nikoho, kdo by mi pomohl v pravý čas do vřídla. Ať se namáhám, jak chci, pokaždé mě někdo předběhne."

8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi si své lehátko a choď."

9 Muž se zvedl, sebral svoje věci a šel. Po nemoci nebylo ani památky.

46 Když Ježíš procházel Galileou, zastavil se také v Káni, kde před nedávnem při svatbě proměnil vodu ve víno. Nedaleko odtud leželo město Kafarnaum. Zde žil jeden královský úředník, jehož syn těžce onemocněl. 47 Jakmile se dověděl o Ježíšově návratu, hned ho vyhledal a prosil o pomoc. Žádal ho, aby s ním šel domů a vrátil zdraví umírajícímu synovi. 48 Ježíš mu odpověděl: „Cožpak mi neuvěříte, pokud neuvidíte zázraky?" 49 Královský úředník úpěnlivě prosil: „Pane, pojď hned se mnou, vždyť mi doma umírá syn."

50 Ježíš mu však jen krátce řekl: „Vrať se domů. Tvůj syn je zdráv." Úředník jeho slovům uvěřil a rychle spěchal domů. 51 Již cestou potkal své sluhy, kteří mu běželi naproti se zprávou o synově uzdravení. 52 Ten se jich dychtivě zeptal, v kterou dobu se jeho syn uzdravil. „Včera v jednu hodinu odpoledne mu přestala horečka," odpověděli. 53 Radostí naplněný otec si uvědomil, že právě v tu chvíli mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je zdráv."

Po této události královský úředník uvěřil, že Ježíš je pravý Mesiáš. A uvěřila tomu i jeho rodina a všechno služebnictvo. 54 Tak Ježíš učinil druhý zázrak v Galileji po svém návratu z Judska.

20 Vtom však jedna žena, již dvanáct let postižená krvácením, se k Ježíšovi zezadu přiblížila a dotkla se okraje jeho roucha. 21 Myslela si: Když se alespoň dotknu jeho šatu, určitě se uzdravím. 22 Ježíš se však otočil, podíval se na ni a řekl: „Raduj se, tvá víra tě zachránila." A opravdu, v tu chvíli byla žena zbavena svého trápení.

25 V davu byla jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. 26 Mnoho lékařů na ní zkoušelo své umění. Stálo ji to celé jmění, ale nebylo to nic platné, nemoc se stále zhoršovala. 27,28 Až jednou se doslechla o Ježíšovi a jeho zázračné moci, a tak ho hledala s myšlenkou: „Když si jen sáhnu na jeho plášť, určitě se uzdravím." 29 A opravdu! Jakmile se ho dotkla, krvácení přestalo a žena cítila, že je nadobro zdravá.

43 Byla tam i jedna žena, která již dvanáct let trpěla krvácením, a ačkoliv nechala u lékařů již celé své jmění, nikomu se nepodařilo ji uzdravit. 44 Ta se zezadu dotkla třásní Ježíšova pláště a hned ucítila, že její nemoc přestala. 45 Ježíš se zeptal: „Kdo se mne to dotkl?" Nikdo se nepřiznával a Petr řekl: „Pane, vždyť je kolem tebe tolik lidí a ti se na tebe tlačí." 46 Ježíš na tom však trval: „Někdo se mne úmyslně dotkl, pocítil jsem, že ze mne vyšla síla." 47 Když žena viděla, že se to nedá tajit, přišla celá rozechvělá k Ježíši a padla na kolena. Přede všemi lidmi mu vyprávěla, proč se ho dotkla a že se v tom okamžiku uzdravila. 48 Ježíš jí řekl: „Tvoje víra tě uzdravila. Jdi pokojně domů."

18 Zatímco Ježíš mluvil, přišel jeden z představených místní synagogy a poklonil se mu. „Moje dcera právě zemřela," řekl, „ale ty jí můžeš zase vrátit život. Pojď, polož na ni ruku a vrátíš jí život."

19 Ježíš i jeho učedníci šli s ním.

23 Pak Ježíš došel k domu onoho představeného synagogy, kde hrála pohřební hudba a naříkal shromážděný dav. 24 Řekl jim: „Jděte všichni pryč! Smrt té dívky pomine jako spánek." Ale nikdo ho nebral vážně a vysmívali se mu. 25 Když byl dům konečně vyklizen, Ježíš vešel, vzal děvčátko za ruku a ono vstalo.

22 Přišel i představený místní synagogy Jairos, klekl před ním 23 a úpěnlivě ho prosil:

„Moje dceruška umírá. Pojď a zachraň ji, aby žila."

24 Ježíš tedy šel s ním. Také zástup se vydal s nimi a tlačil se na Ježíše ze všech stran.

38,39 Dům byl plný hlasitého pláče a nářku. „K čemu ten pláč a rozruch? Vždyť to děvče není mrtvé, jenom spí!"

40 Vysmáli se mu. Vykázal všechny kromě rodičů a svých tří učedníků. Vešli do místnosti, kde dívka ležela. 41 Vzal ji za ruku a řekl: „Děvčátko, přikazuji ti, vstaň!" 42 Dvanáctiletá dívka vstala a chodila.

Přítomní oněměli úžasem.

31 Ježíš pokračoval: „Komu se tak podobají? 32 Jsou nespokojení a náladoví jako děti, které si hrají na návsi chvíli na svatbu, chvíli na pohřeb a vzájemně si vyčítají:

‚Pískali jsme vám,

a vy jste netancovali.

A pak jsme vám zase smutně zpívali,

a vy jste neplakali.‘

33 Když se Jan Křtitel postil a nepil víno, říkali jste, že je fanatik, 34 a když Syn člověka jí a pije, říkáte pohrdlivě: ‚Podívejte se na toho žrouta a pijana, který se přátelí i se zrádci národa a s kdejakou sebrankou.‘ 35 Ale kdo přijme Boží moudrost, ten tomu porozumí."

36 Jeden farizej pozval Ježíše na oběd. Ten přišel a stoloval s ním. 37 V tom městě žila také žena, která měla špatnou pověst. Když slyšela, že Ježíš je na návštěvě u farizeje Šimona, vzala alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem a šla tam.

41 Byl mezi nimi také představený synagogy Jairus. Padl Ježíšovi k nohám a prosil, aby šel k němu, 42 že jeho jediná, dvanáctiletá dcerka umírá. Cestou se na Ježíše tlačili lidé ze všech stran.

49 Zatímco Ježíš mluvil, přišel kdosi k Jairovi a sděloval mu: „Tvoje dcera zemřela, už Ježíše neobtěžuj." 50 Ježíš to slyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a tvoje dcerka bude zachráněna." 51 Když došli k Jairovu domu, vzal s sebou Ježíš dovnitř jen Petra, Jana, Jakuba a rodiče dívenky. 52 Tam už nad ní všichni plakali a naříkali. Ježíš řekl: „Neplačte, vždyť neumřela, ale spí." 53 Hořce se mu vysmáli, protože věděli, že dívka skutečně zemřela. Ježíš všechny poslal ven, 54 vzal ji za ruku a zvolal: „Dítě, vstaň!" 55 A ona hned začala dýchat a vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. 56 Rodičů se zmocnil úžas a radost. Ježíš jim však nařídil, aby nikomu nevyprávěli, co se stalo.

1 Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii. 2 (Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)

3 Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz:

„Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný."

4 Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna."

5,6 Měl velmi rád obě sestry i Lazara, ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci. 7 Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!"

8 Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?"

9 „Proč se bojíte, jako by už nastávala noc," řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil. 10 Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná." 11 Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit."

12 Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře."

13 Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti. 14 Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel

23 Pak vyplul spolu se svými učedníky. 24 Nad jezerem se strhla prudká bouře, takže člunu hrozilo potopení ve vlnách. Ježíš však klidně spal. 25 Probudili ho: „Pane, zachraň nás. Jde o život!" 26 Ale on jim řekl: „Proč se bojíte? Kde je vaše víra?" Vstal, okřikl vítr i vlny, a nastal klid. 27 Kteří to viděli, byli naplněni údivem a říkali si: „Kdo to vlastně je, že ho poslouchají vítr i moře?"

15 Večer za ním přišli jeho učedníci a řekli: „Už je pozdě a tady v pustině se nedá koupit nic k jídlu. Rozluč se s nimi, ať si mohou po vesnicích něco opatřit."

16 Ježíš jim na to řekl: „Kam by chodili, dejte jim najíst vy!"

17 Namítli: „Vždyť tu máme všeho všudy pět chlebů a dvě ryby!"

18 „Přineste je sem," vybídl je. 19 Potom řekl lidem, aby se usadili na trávě. A vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak ulamoval, dával učedníkům a ti rozdávali lidem. 20,21 Najedlo se tam dosyta pět tisíc mužů kromě žen a dětí. A ještě nasbírali plných dvanáct košů zbytků.

25 K ránu se Ježíš přiblížil k lodi po hladině jezera.

32 Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!"

33 Učedníci odpověděli: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?"

34 „Kolik jídla máte s sebou?" zeptal se Ježíš.

„Sedm chlebů a několik ryb," odpověděli učedníci.

35 Ježíš rozkázal, aby se shromáždění lidé usadili. 36 Vzal těch sedm chlebů a ryby, poděkoval za ně Bohu; pak je lámal a dával učedníkům a ti je rozdávali shromážděným. 37,38 Najedlo se tam dosyta čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí – a ještě sebrali sedm košíků zbytků.

24 V Kafarnaum přišli k Petrovi výběrčí chrámové daně a zeptali se: „Váš mistr neplatí daň?"

25 „Platí," odpověděl Petr. Doma ho Ježíš předešel otázkou: „Co myslíš, Petře, od koho vybírají králové a panovníci daně a poplatky? Od synů nebo od cizích?"

26 „Od cizích," odpověděl Petr.

27 „Dobře tedy," řekl Ježíš, „synové tedy nejsou vázáni touto povinností! Ale nebudeme Jeruzalém zbytečně dráždit. Jdi k jezeru, nahoď udici a v první rybě, kterou chytneš, najdeš minci. Ta bude stačit na poplatek za nás oba."

18 Když se ráno vracel do Jeruzaléma, dostal hlad. 19 Všiml si fíkovníku u cesty. Když však přišel ke stromu, viděl, že na něm nejsou žádné plody, ale jen listí. Řekl: „Už nikdy se na tobě neurodí ovoce!" A ten fíkovník rázem uschl. 20 Když to viděli učedníci, udiveně říkali: „Jak jsi to dokázal, že ten fíkovník tak rychle uschl?"

21 Ježíš jim odpověděl: „Skutečně vám říkám, věříte-li bez pochybností, můžete dělat i větší věci než to, co jste nyní viděli. Kdybyste rozkázali této hoře, aby se pohnula a sesula do moře, pak se to stane. 22 Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte."

37 Zanedlouho se strhla silná větrná bouře. Vysoké vlny dorážely na člun a ten se začal plnit vodou. 38 Ježíš však klidně spal na zádi, s poduškou pod hlavou. Učedníci ho probudili: „Mistře, tobě je jedno, že se potápíme?"

39 Ježíš vstal, okřikl vítr a poručil vlnám: „Uklidněte se!" V tu chvíli se vítr utišil a kolem se rozhostil klid.

40 Pak se Ježíš obrátil na učedníky: „Proč jste se tolik báli? Copak mi nedůvěřujete?"

41 Byli tím vším ohromeni a ptali se jeden druhého: „Kdo to jen může být, že ho poslouchá vítr i voda?"

35,36 Později odpoledne mu jeho učedníci připomínali: „Už bys je měl poslat domů. Tady se široko daleko nedá koupit nic k jídlu a za chvíli bude večer."

37 „Tak jim dejte najíst vy!" navrhl Ježíš.

„Kde bychom vzali tolik jídla," namítali, „to by stálo pěkné peníze nakrmit takový zástup."

38 „Kolik tu mají lidé potravin? Jděte a zjistěte to!" požádal Ježíš.

„Všeho všudy jen pět chlebů a dvě ryby," hlásili mu, když se vrátili. 39 Vyzval je, aby se posadili po padesáti na travnatá místa. 40 Vzniklo sto takových skupin.

41 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Lámal je na kusy a předával učedníkům, aby jídlo roznášeli lidem. 42 Tak se všichni najedli dosyta 43 a ještě se sesbíralo dvanáct plných košů zbytků. 44 Těch, kteří se najedli, bylo na pět tisíc.

48 Za ranního svítání viděl, že jeho učeníci stále ještě namáhavě veslují proti větru. Vydal se za nimi po hladině jezera.

Přiblížil se až k lodi a chtěl kolem nich přejít. 49 Když ho spatřili kráčet po vodě, začali křičet hrůzou, protože ho pokládali za přízrak.

50 On je však uklidňoval: „Nebojte se, vždyť jsem to já!" 51 Pak vstoupil k nim do člunu a vítr hned ustal.

Dlouho se z toho nemohli vzpamatovat.

1 Opět se kolem Ježíše shromáždilo velké množství lidí. Byli s ním tak dlouho, že dojedli své zásoby. Ježíš si svolal učedníky, aby se o tom poradili. 2 „Je mi líto těch lidí," řekl. „Jsou zde již tři dny a nemají co do úst. 3 Když je pošlu domů bez jídla, cesta je vyčerpá. Vždyť někteří bydlí daleko."

4 „Chceš snad, abychom jim tady v té pustině sháněli něco k jídlu?" ulekli se učedníci.

5 „Kolik chlebů máte?" zeptal se Ježíš.

„Sedm," odpověděli. 6 Nato řekl všem shromážděným, aby se posadili na zem. Vzal těch sedm chlebů, děkoval za ně Bohu, ulamoval z nich a dával svým učedníkům, kteří je rozdělovali všem ostatním. 7 Měli ještě několik malých ryb, za které Ježíš také Bohu poděkoval a dal je učedníkům, aby je opět roznesli.

8,9 Všichni se dosyta najedli; bylo jich tentokrát asi čtyři tisíce. Když potom posbírali zbytky nalámaných chlebů, naplnili jimi sedm košů. Pak Ježíš poslal lidi domů

12 Druhý den cestou z Betanie dostal Ježíš hlad. 13 Z dálky uviděl fíkovník obalený listím a šel se podívat, zda nemá nějaké ovoce. Když pak přišel až ke stromu, zjistil, že kromě listí na něm nic neroste; první úroda byla pryč a na novou strom ještě nenasadil.

14 Učedníci slyšeli, jak říká stromu: „Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!"

20 Když šli ráno zase kolem toho fíkovníku, viděli, že je úplně suchý. 21 Petr si vzpomněl na včerejší příhodu.

„Mistře, ten fíkovník, který jsi odsoudil, uschl!"

22 „To vás překvapuje?" usmál se Ježíš. „Boží moc je daleko větší. 23 Když budete věřit Bohu – a myslím to smrtelně vážně – a řekli byste této hoře: ‚Zvedni se a padni do moře,‘ ta hora to udělá. Musíte jen věřit bez nejmenší pochybnosti. 24 Pamatujte si: budete-li za něco prosit ve svých modlitbách s pevnou vírou, že vaše prosba bude naplněna, pak se tak určitě stane. 25 Ale když se modlíte, odpusťte nejdříve tomu, proti komu něco máte, aby i váš nebeský Otec mohl odpustit vám.

1 Jednoho dne stál Ježíš u Genezaretského jezera. Lidé se kolem něho tlačili a chtěli slyšet jeho kázání. 2 Všiml si, že u břehu jsou dvě lodi. Opodál prali rybáři svoje sítě. 3 Posadil se do jedné lodi, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby ho zavezl kousek od břehu. Odtud pak kázal zástupům. 4 Když skončil, navrhl Šimonovi: „Zajeď s lodí na hloubku a roztáhněte sítě k lovu." 5 Šimon namítal: „Pane, celou noc jsme se namáhali, ale marně. Když to však říkáš ty, zkusím to ještě jednou." 6 Vypluli a zatáhli takové množství ryb, že se i sítě trhaly. 7 Museli si zavolat na pomoc své přátele z druhé lodi. Obě lodi byly nakonec rybami tak naplněny, že se div nepotopily. 8 Když to viděl Šimon, padl před Ježíšem na kolena a prosil: „Odejdi Pane, neobstojím v tvé blízkosti, jsem hříšný člověk." 9,10 Všichni rybáři, kteří u toho byli – mezi nimi také Šimonovi přátelé, Jakub a Jan, synové Zebedeovi, žasli nad tím neobvyklým úlovkem. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Učiním tě rybářem lidí. Budeš je získávat pro mne." 11 Přirazili s loděmi ke břehu, všechno tam nechali a šli s Ježíšem.

22 Jednoho dne nastoupil Ježíš se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavíme se na druhý břeh jezera." 23 Cestou usnul. Vtom se na jezero přihnala větrná bouře. Vlny se vysoko zvedaly, loď se plnila vodou a hrozilo, že se potopí. 24 Učedníci Ježíše vzbudili a volali: „Pane, Pane, utopíme se!" Ježíš vstal, poručil větru a utišil vlny. 25 V nastalém tichu se zeptal učedníků: „Kde zůstala vaše víra?" Byli celí vyděšení a udivení a říkali si mezi sebou: „Kdo to jen může být, že ho i vítr a vlny poslouchají?"

22 Jednoho dne nastoupil Ježíš se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavíme se na druhý břeh jezera." 23 Cestou usnul. Vtom se na jezero přihnala větrná bouře. Vlny se vysoko zvedaly, loď se plnila vodou a hrozilo, že se potopí. 24 Učedníci Ježíše vzbudili a volali: „Pane, Pane, utopíme se!" Ježíš vstal, poručil větru a utišil vlny. 25 V nastalém tichu se zeptal učedníků: „Kde zůstala vaše víra?" Byli celí vyděšení a udivení a říkali si mezi sebou: „Kdo to jen může být, že ho i vítr a vlny poslouchají?"

26 Plavili se dále do gerasenského kraje, který leží na protějším břehu než Galilea.

12 Začalo se stmívat. Učedníci za ním přišli a říkali: „Propusť už lidi, ať se mohou rozejít do okolních vesnic a dvorců, aby si sehnali něco k jídlu a mohli tam přenocovat; tady v té pustině nic neseženou." 13,14 Ježíš jim řekl: „Tak jim dejte najíst vy." Podivili se: „My? Vždyť máme jen pět chlebů a dvě ryby a jen mužů je tu asi pět tisíc. Ledaže bychom my sami šli a něco pro ně nakoupili." Ježíš nato řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti." 15 Tak se stalo. 16 Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a ty dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak lámal ty pokrmy a podával svým učedníkům, aby je předkládali lidem. 17 Všichni se dosyta najedli. Nakonec učedníci ještě sesbírali dvanáct košů zbytků.

1 V galilejské vesnici Káně se za tři dny konala svatba a byla tam Ježíšova matka Marie. 2 Mezi svatebními hosty byl Ježíš a jeho učedníci. 3 Docházelo jim víno a Marie o tom řekla Ježíšovi.

4 „Proč mi to říkáš?" odpověděl Ježíš. „Moje chvíle ještě nepřišla." 5 Marie vyzvala obsluhující: „Udělejte všechno, co vám můj syn přikáže."