Obediência
A obediência a Deus é a resposta natural do amor. Jesus disse: 'Se me amais, guardareis os meus mandamentos.' A obediência abre portas de bênção e nos aproxima do coração de Deus.
Obedecer é melhor que sacrificar
Deus deseja obediência acima de rituais. O sacrifício sem submissão ao Senhor é vazio de significado espiritual.
Piyɛr kɔ asom a Yesu ŋaloku: «Kəcəŋkəlɛ Kanu kəncepər ka afum!
Səna səyɔnɛ atəŋnɛ a moloku kɔ mes mamɔkɔ fəp, səna kɔ Amera Ŋecempi nŋɛ Kanu kəsɔŋ aŋɛ ŋaleləs kɔ ŋawosɛ toloku tɔn mɔ.»
Obedecer aos mandamentos de Cristo
Jesus vinculou amor a obediência. Quem ama a Deus guarda seus mandamentos, e seus mandamentos não são pesados.
Bawo kəbɔtər ka Kanu kəyɔnɛ a səmɛŋkərnɛ mosom mɔn. Mosom mamɔkɔ mɔfɔtɔrəs,
Nəna aŋɛ imbɔtər mɔ, kɔ bəkəc yosu yɔntɔloku su a sənciya-ɛ, səyɔ kəbəknɛ nde Kanu kəyi mɔ. Ntɛ o ntɛ səntola mɔ səŋsɔtər kɔ ti, bawo səmɛŋkərnɛ mosom mɔn, kɔ səŋyɔ sɔ mes mmɛ mɔmbɔt kɔ mɔ.
Wɔlɔ mɛrəŋ
«Ta ake tɔ nəŋwen’em ‹Mariki! Mariki!› ta nəŋyɔ mes mɔkɔ iŋloku mɔ-ɛ?
K’oloku afum fəp ntɛ: «Kɔ fum ɛfaŋ kəcɛps’em darəŋ-ɛ, wəkayi pəsak kəcɛm-cɛmnɛ teta nkɔnsərka, pəgbaŋnɛ kətɔk kɔn kəpəmpəl dɔsɔk o dɔsɔk, pəcəm’em darəŋ.
Obedecer e praticar a Palavra
Sejam praticantes da Palavra. Quem ouve e pratica é como o homem sábio que construiu sobre a rocha firme — inabalável.
Nəcəmɛ toloku darəŋ, ta nəyɔnɛ acəŋkəl gbəcərəm aŋɛ ŋantiŋkərnɛ mɔ!
Nəcəmɛ toloku darəŋ, ta nəyɔnɛ acəŋkəl gbəcərəm aŋɛ ŋantiŋkərnɛ mɔ!
Itɔ pəmar nəyi Kanu darəŋ, kɔ nəyeŋkər ŋɔŋk ŋɛlɛc səbomp-ɛ, ŋɛŋyɛksər nu pəbɔlɛ.
Ta buk ba sariyɛ mbɛ bɔbɔl’am dəkusu! Məckaraŋ bi daŋ kɔ pibi ntɛ tɔŋsɔŋɛ məgbətnɛ, məkɔt tɔkɔ ancic buk bambɛ disrɛ mɔ, itɔ məŋsolnɛ dɔpɔ dɔtɔt, it’ɔŋsɔŋɛ mətam mes fəp.
Ta buk ba sariyɛ mbɛ bɔbɔl’am dəkusu! Məckaraŋ bi daŋ kɔ pibi ntɛ tɔŋsɔŋɛ məgbətnɛ, məkɔt tɔkɔ ancic buk bambɛ disrɛ mɔ, itɔ məŋsolnɛ dɔpɔ dɔtɔt, it’ɔŋsɔŋɛ mətam mes fəp.
Bênçãos da obediência
A obediência abre caminho de bênçãos e prosperidade. Deus promete vida, saúde e vitória aos que andam em seus caminhos.
Kəsɔŋ temer ka pətɔt
«Kɔ məncəŋkəl dim da MARIKI Kanu kam, məmɛŋkərnɛ kəcəmɛ ka mosom mɔn darəŋ fəp, pəmɔ ntɛ iyi kəsom əm mi mɔkɔ mɔ-ɛ, MARIKI Kanu kam endecəmbər əm takəroŋ ta afum a tɔf ya doru fəp.
Tɔcyɔnɛ a ŋandeyɔ bəkəc yayɛ tɛm fəp ŋacnes’em, ŋamɛŋkərnɛ mosom mem fəp, ntɛ tɔŋsɔŋɛ mes maŋan mede mectesɛ ŋa kɔ awut aŋan doru o doru mɔ.
Nəsurɛnɛ kəcəmɛ dɔpɔ dɔkɔ MARIKI Kanu konu kəsom nu mɔ fəp darəŋ, ntɛ tɔŋsɔŋɛ nəyi doru, pəde pəbɔt nu, nəbɔlsɛ mataka monu nde atɔf ŋaŋɔkɔ nəŋkɔbaŋ ŋɔyɔnɛ ŋonu mɔ.
Məna nwɛ o nwɛ məŋfani tosom tɛfɛt tin mɔ, mətəksɛ sɔ afum kəfani tosom tatɔkɔ, fum wəkakɔ endekɔfɛtɛ dəkəcəmɛ nde dɛbɛ da dəKɔm. Mba kɔ fum eleləs mosom pətəksɛ sɔ afum kəleləs mi-ɛ, fum wəkakɔ endekɔyɔ dəkəcəmɛ dɔpɔŋ nde dɛbɛ da dəKɔm.
Submissão e consagração
Apresentar o corpo como sacrifício vivo é o culto racional. A obediência se expressa em submissão, serviço e consagração total a Deus.
Kɔ fum nwɛ oloku Yesu: «Pəmar məbɔtərɛ Mariki Kanu abəkəc ŋam fəp, afɔkəl ŋam fəp, sɔkət sam fəp, kɔ mɛcɛm-cɛmnɛ mam fəp. Kɔ telip-ɛ, məbɔtər wɛnc əm pəmɔ tɔkɔ məmbɔtərnɛ mɔ.»
Kəbɔtər ka aŋɛ ŋanter nu mɔ
«Mba, iŋloku ti nəna aŋɛ nəncəŋkəl im mɔ: Nəbɔtər aterɛnɛ anu, nəyɔ pətɔt aŋɛ ŋanter nu mɔ! Nətolanɛ pətɔt aŋɛ ŋantolanɛ nu pɛlɛc mɔ, nətolanɛ aŋɛ ŋaŋlɔməs nu mɔ!