124 resultados encontrados
2K naději života věčného, kterýž zaslíbil před časy věků ten, jenž nikdy neklamá, Bůh, zjevil pak časy svými,
4Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Pána Jezukrista Spasitele našeho.
8Ale přívětivý k hostem, dobrotivý, opatrný, spravedlivý, svatý, zdrželivý,
23A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
35Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
36Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
4Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému.
7Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé.
17Slov moudrých pokojně poslouchati sluší, raději než křiku panujícího mezi blázny.
10Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte,
12Nadějí se radující, v souženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,
15Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.
1Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.
5Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti?
12Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude. Nebo já jdu k Otci svému.
14I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené,
17A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den,
22Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?
3Bez přestání pamatujíce na skutek víry vaší, a na práci svaté lásky, a na trpělivost naděje Pána našeho Jezukrista, před Bohem a Otcem naším,
6A vy následovníci naši i Páně učiněni jste, přijavše slovo jeho ve mnohé úzkosti, s radostí Ducha svatého,
10A očekávali Syna jeho s nebe, kteréhož jest vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše, kterýž vysvobodil nás od hněvu budoucího.
5Neb jeden každý své břímě ponese.
10A protož dokudž čas máme, čiňme dobře všechněm, a zvláště nejvíce pak domácím víry
18Milost Pána Ježíše Krista budiž s duchem vaším, bratří. Amen.
43Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.
49Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.
63Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.
2Spatřujíce v bázni svaté vaše obcování.
8A tak sumou, všickni buďte jednomyslní, jedni druhých bíd čitelní, bratrstva milovníci, milosrdní, dobrotiví,
10Nebo kdož chce milovati život, a viděti dny dobré, zkrocujž jazyk svůj od zlého, a ústa jeho ať nemluví lsti.
11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
16Raroha, kalousa a labuti,
17Pelikána, porfiriána a křehaře,
18Èápa, volavky vedlé pokolení jejího, dedka a netopýře.
2Nejmilejší, žádámť obzvláštně, abys se dobře měl a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má.
4Nemámť větší radosti, nežli abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.
14Nebo mám naději, že tě tudíž uzřím, a ústy k ústům mluviti budeme.
3A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest.
11Nebo toť jest to zvěstování, kteréž jste slýchali od počátku, abychom milovali jedni druhé.
21Nejmilejší, jestližeť by nás srdce naše neobviňovalo, smělou doufanlivost máme k Bohu.
3Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
7Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
16Nebluďtež, bratří moji milí.
17A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se a spolu raduji se se všemi vámi.
19Mámť pak naději v Kristu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte.
24Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo k vám přijdu.
3I řekl jí král: Co jest tobě, královno Ester? A jaká jest prosba tvá? Až do polovice království dáno bude tobě.
6Potom řekl král k Ester, napiv se vína. Jaká jest žádost tvá? A budeť dáno. Aneb jaká jest prosba tvá? Bys pak žádala až do polovice království, staneť se.
7I odpověděla Ester: Žádost má a prosba má jest:
9Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
40A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
47Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.
8A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.
13Jděte vy raději a učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
22Ježíš pak obrátiv se a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. A zdráva učiněna jest žena od té chvíle.)
15Èekej pokoje, ale nic dobrého, času uzdravení, ale aj, hrůza.
20Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštěni.
21Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne.