1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují. 2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci. 3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem. 4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí. 5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je. 6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je. 7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé. 8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou. 9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho. 10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí? 11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne. 12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce, 13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil. 14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval. 15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli. 16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými. 17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou. 18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu. 19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima. 20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí. 21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše. 22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne. 23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé. 24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou. 25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej. 26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně. 27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému. 28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.