46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,

48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,

50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své

55 (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.

46 And Mary said,

My soul doth magnify the Lord,

47 And my spirit hath rejoiced in God my Saviour.

48 For he hath looked upon the low estate of his handmaid:

For behold, from henceforth all generations shall call me blessed.

49 For he that is mighty hath done to me great things;

And holy is his name.

50 And his mercy is unto generations and generations

On them that fear him.

51 He hath showed strength with his arm;

He hath scattered the proud in the imagination of their heart.

52 He hath put down princes from their thrones,

And hath exalted them of low degree.

53 The hungry he hath filled with good things;

And the rich he hath sent empty away.

54 He hath given help to Israel his servant,

That he might remember mercy

55 (As he spake unto our fathers)

Toward Abraham and his seed for ever.