20

1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.