25 Und siehe, es war in Jerusalem ein Mensch, mit Namen Simeon; und dieser Mensch war gerecht und gottesfürchtig und wartete auf den Trost Israels; und der Heilige Geist war auf ihm.

26 Und es war ihm von dem Heiligen Geist ein göttlicher Ausspruch geworden, daß er den Tod nicht sehen solle, ehe er den Christus des Herrn gesehen habe.

27 Und er kam durch {W. in (in der Kraft des)} den Geist in den Tempel. Und als die Eltern das Kindlein Jesus hereinbrachten, um betreffs seiner nach der Gewohnheit des Gesetzes zu tun,

28 da nahm auch er es auf seine Arme und lobte Gott und sprach:

29 Nun, Herr, {O. Gebieter; Herrscher} entlässest du deinen Knecht, {O. Sklaven} nach deinem Worte, in Frieden;

30 denn meine Augen haben dein Heil gesehen,

31 welches du bereitet hast vor dem Angesicht aller Völker:

32 ein Licht zur Offenbarung der Nationen und zur Herrlichkeit deines Volkes Israel.

25 A aj, člověk jeden byl v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.

26 A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prve uzřel Krista Páně.

27 Ten přišel, ponuknut jsa od Ducha Páně, do chrámu. A když uvodili dítě Ježíše rodičové, aby učinili podle obyčeje Zákona za něj,

28 Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl:

29 Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého v pokoji.

30 Neboť jsou viděly oči mé spasení tvé,

31 Kteréž jsi připravil před obličejem všech lidí,

32 Světlo k zjevení národům a slávu lidu tvého Izraelského.