1 „Každý ví, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, není pastýř, ale zloděj. 2 Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi. 3 Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu. 4 Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. 5 Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají."

6 Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání, 7 a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince. 8 Všichni, kdo se tam dobývají jinudy, jsou zloději a lupiči a ovce je neposlouchají. 9 Já jsem vchod. Kdo mnou vejde, bude zachráněn. A kdo se mnou bude vcházet i vycházet, nebude mít nedostatek. 10 Zloděj ovce krade a zabíjí, já jim však přináším život plný hojnosti.

11 Já jsem dobrý pastýř, který za ovce i život obětuje. 12,13 Námezdný pastevec nemá k ovcím vztah, a když se blíží vlk, uteče. Ovce nejsou jeho, a tak mu na nich nezáleží. Ať je vlk třeba rozežene nebo roztrhá. 14 Já jsem však dobrý pastýř a mám rád své ovce a ony mne. 15 Podobně mne miluje Otec a já zas Otce. Za ovce položím i život. 16 Mám ještě jiné ovce, mimo vyvolený národ. I ty svolám, přivedu je a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.

17 Protože dávám svůj život, Otec mne miluje a z lásky mi ho zase vrátí. 18 Nikdo mne nemůže zabít bez mé vůle. Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal. Činím to z pověření svého Otce."

19 Ježíšova slova opět vyvolala mezi posluchači roztržku. 20 Mnozí říkali: „Je posedlý démonem a dočista se zbláznil. Vůbec ho neposlouchejte."

21 Jiní však mínili: „To není řeč posedlého. Což může zlá moc uzdravit slepého?"

22 V Jeruzalémě se právě konala výroční slavnost zasvěcení chrámu. Bylo to v zimním období dešťů, 23 a tak se Ježíš procházel chrámovým podloubím. 24 Židé ho obklopili a ptali se ho: „Jak dlouho nás necháš ještě v nejistotě? Proč nám otevřeně neřekneš, jsi-li opravdu Mesiáš?"

25 „Vždyť jsem vám to již nejednou řekl, ale vy jste to nikdy nevzali vážně," odpověděl jim Ježíš. „Mé činy vydávají svědectví o tom, že jsem Mesiáš. Vždyť je konám z Otcova pověření. 26 Nevěříte mi, protože nepatříte do mého stáda. 27 Moje ovce slyší můj hlas a následují mne; já je miluji 28 a dávám jim věčný život. Vysvobodím je ze smrti, nikdo a nic mi je z ruky nevyrve. 29,30 Já a Otec jsme jedno, a koho Bůh uchopil, toho se nikdy nevzdá. Kdo je větší než Bůh?"

31 To Židy tak popudilo, že začali sbírat kameny a chtěli Ježíše zabít. 32 Ježíš se hájil: „Ve všech mých činech jste mohli vidět Boží lásku. Pro který z nich mne chcete ukamenovat?"

33 „Nechceme tě ztrestat pro tvé činy, ale protože se rouháš," vyjeli na něho Židé. „Jsi člověk a děláš ze sebe Boha."

34-36 Ježíš se hájil slovem Písma, kde sám Bůh propůjčuje určitým lidem titul bohové. „Písmo berete za neměnnou autoritu. Proč vám najednou vadí, když se Božím Synem nazývám já, zplnomocněný Boží vyslanec? Prokázal jsem přece, že mne Bůh poslal a zplnomocnil. 37 Jestliže jsem nekonal Otcovy skutky, nevěřte mi. 38 Jestliže jsem je konal, nechte se jimi přesvědčit. Dokazují důvěrnou jednotu mezi mnou a jím."

39 Židé se chtěli Ježíše znovu zmocnit, ale on jim unikl. 40 Odešel za Jordán a zdržoval se na místě, kde předtím Jan křtil.

41 Mnozí z těch, kteří za Ježíšem přicházeli, si říkali: „Jan sice nedělal zázraky, ale všechno, co o tomto muži řekl, se plní."

42 Mnozí tam v Ježíše uvěřili.