Jan 20

11 ale Marie zůstala u hrobu a plakala. 12 Náhle spatřila v hrobce dva anděly v bílém; seděli na obou koncích kamenné lavice, na níž předtím spočívalo Ježíšovo tělo.

13 „Ženo, proč pláčeš?" zeptali se jí.

„Vzali mého Pána a nevím, kam ho uložili."

14 Když to řekla, obrátila se a spatřila, že za ní někdo stojí. 15 Neznámý ji oslovil: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?"

Myslela, že je to zahradník, a odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho uložil, a já ho pochovám."

16 Ježíš jí řekl: „Marie!"

Pohlédla na něj a řekla: „Můj Mistře!" a poklekla před ním.

17 „Nedotýkej se mne!" varoval ji Ježíš, „ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci." 18 Marie Magdaléna vyhledala učedníky a řekla jim: „Viděla jsem Pána," a sdělila jim, co jí uložil.