3 Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda.

12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.

9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.

11 Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém.

6 Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní.

6 Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní.

6 Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní.

15 Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého, ale metla kázně vzdálí je od něho.

15 Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého, ale metla kázně vzdálí je od něho.

24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.

1 Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.2 Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě.

1 Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.

12 Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.

4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.

13 Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.

22 Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.23 Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.

26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.

11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.

25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.

6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.

6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.

5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.

20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.

7 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.

8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

1 Dítky poslouchejte rodičů svých v Pánu; neboť jest to spravedlivé.2 Cti otce svého i matku, (toť jest přikázaní první s zaslíbením,)3 Aby dobře bylo tobě a abys byl dlouhověký na zemi.

4 A vy otcové nepopouzejte k hněvu dítek vašich, ale vychovávejte je v cvičení a v napomínání Páně.

4 A vy otcové nepopouzejte k hněvu dítek vašich, ale vychovávejte je v cvičení a v napomínání Páně.

1 Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí.

20 Dítky poslouchejte rodičů ve všem; nebo to jest dobře libé Pánu.

21 Otcové nepopouzejte k hněvivosti dítek svých, aby sobě nezoufaly.

6 A budou slova tato, kteráž já přikazuji tobě dnes, v srdci tvém.7 A budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje.

7 A budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje.

40 Protož ostříhej po všecky dny ustanovení a přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, aby dobře bylo tobě i synům tvým po tobě, a abys prodlil dnů v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

28 Ostříhej a poslouchej všech slov těchto, kteráž já přikazuji tobě, aby tobě dobře bylo i synům tvým po tobě až na věky, když bys činil, což dobrého a pravého jest, před očima Hospodina Boha svého.

46 Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám,a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je.47 Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.

14 Ale Ježíš řekl jim: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské.

14 Ale Ježíš řekl jim: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské.

1 V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest větší v království nebeském?2 A zavolav Ježíš pacholete, postavil je uprostřed nich,3 A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest větší v království nebeském.

3 A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest větší v království nebeském.5 A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.

10 Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky vidí tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.

25 V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je maličkým.

9 Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.

13 Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.14 To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.

36 A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim:37 Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.

52 A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.

15 A když poobědvali, řekl Ježíš Šimonovi Petrovi: Šimone, synu Jonášův, miluješ-li mne více nežli tito? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž beránky mé.

12 Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho,

14 Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.

15 Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče.

16 A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.

19 Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích.

26 Všickni zajisté vy synové Boží jste v Kristu Ježíši skrze víru.27 Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli.

1 Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli. Protoť svět nezná nás, že jeho nezná.

2 Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest.3 A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest.

12 Píši vám, synáčkové, žeť jsou vám odpuštěni hříchové pro jméno jeho.

21 Synáčkové, vystříhejte se modl. Amen.

4 Kterýž by dům svůj dobře spravoval, a dítky své měl v poddanosti se vší šlechetností.

8 Jestliže pak kdo o své, a zvláště o domácí péče nemá, zapřelť jest víry, a jest horší nežli nevěřící.

5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví:Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?6 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?8 Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.9 Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?

11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.

31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.

22 Mládenčích pak žádostí utíkej, ale následuj spravedlnosti, víry, lásky, pokoje, s těmi, kteříž vzývají Pána z srdce čistého.

2 A což jsi slyšel ode mne před mnohými svědky, svěřujž to lidem věrným, kteříž by způsobní byli i jiné učiti.

13 Synové pak tvoji všickni vyučení budou od Hospodina, a hojnost pokoje budou míti synové tvoji.

13 Synové pak tvoji všickni vyučení budou od Hospodina, a hojnost pokoje budou míti synové tvoji.

19 Ale živý, živý, tenť oslavovati bude tebe, jako já dnes, a otec synům v známost uvodí pravdu tvou.

15 I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě.16 Aj, na dlaních vyryl jsem tě, zdi tvé jsou vždycky přede mnou.

14 A když jsem to spatřil, vstana, řekl jsem k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Nebojte se jich, ale na Pána velikého a hrozného pamatujte, a bojujte za bratří své, za syny své a dcery své, za manželky své a domy své.

1 Mládenček pak Samuel přisluhoval Hospodinu při Elí, a řeč Hospodinova byla vzácná v těch dnech, aniž bývalo vidění zjevného.

4 Nemámť větší radosti, nežli abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.

4 Nemámť větší radosti, nežli abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.

4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,