1 Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot.2 Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.3 A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře.

2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

8 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

9 Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.10 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

9 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.

4 Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin.

29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

35 A protož kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?36 Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.37 Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.38 Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,39 Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.

16 Z kbelíka toho mouka nebyla strávena, aniž oleje v nádobce ubylo, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil skrze Eliáše.

39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.

25 Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.

18 Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.19 Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;

3 Nebo vyleji vody na žíznivého, a potoky na vyprahlost; vyleji Ducha svého na símě tvé, a požehnání své na potomky tvé.

4 Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed).

6 A bude stánkem k zastěňování ve dne před horkem, a za útočiště a skrýši před přívalem a deštěm.

2 Když půjdeš přes vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě; půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe.

8 Myť se všech stran úzkost máme, ale nebýváme cele potlačeni; v divných jsme nesnadnostech, ale nebýváme v tom pohlceni;9 Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme.

7 Dobrýť jest Hospodin, silou jest v den ssoužení, a zná ty, kdož v něho doufají.

8 Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.9 On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.10 Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.

21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

26 I dí jim: Proč se bojíte, ó malé víry? Tedy vstav, přimluvil větrům a moři, i stalo se utišení veliké.27 Lidé pak divili se, řkouce: Kteraký jest tento, že ho i větrové i moře poslouchají?

30 Poněvadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vám toho nečiní, ó malé víry?31 Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Čím se budeme odívati?

6 A žena utekla na poušť, kdež měla místo od Boha připravené, aby ji tam živili za dnů tisíc dvě stě a šedesát.

19 Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.