21 V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.

2 Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.

3 Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo.4 Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.5 Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!6 I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.

7 Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem,8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.

9 Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.10 Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.11 Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?12 Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.

15 Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.

18 Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.

19 Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik.

19 Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.

28 I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.

26 Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.

1 Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův.

12 Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni.13 Jak je tomu s mužem, který si oblíbil život, jenž miluje dny, v nichž by užil dobra?

30 Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo.31 Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají.

28 O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.

4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

2 Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného.

3 Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.4 Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá,

9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.

9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -11 a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

36 Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.37 Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen."

5 I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.6 Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.7 Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli."8 I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.9 Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.