1 O peso da palavra do Senhor

contra a terra de Hadraque,

e Damasco, o seu repouso;

porque o olhar do homem,

e de todas as tribos

de Israel, se volta

para o Senhor.

2 E também Hamate

que confina com ela,

e Tiro e Sidom, ainda

que sejam mais sábias.

3 E Tiro edificou para si fortalezas,

e amontoou prata como o pó,

e ouro fino como a lama das ruas.

4 Eis que o Senhor a despojará

e ferirá no mar a sua força,

e ela será consumida

pelo fogo.

5 Ascalom o verá e temerá;

também Gaza,

e terá grande dor;

igualmente Ecrom;

porque a sua esperança será confundida;

e o rei de Gaza perecerá,

e Ascalom

não será

habitada.

6 E um bastardo habitará

em Asdode,

e exterminarei a soberba

dos filisteus.

7 E da sua boca tirarei o seu sangue,

e dentre os seus dentes as suas abominações;

e ele também ficará

como um remanescente

para o nosso Deus;

e será como governador

em Judá, e Ecrom

como um jebuseu.

8 E acampar-me-ei

ao redor da minha casa,

contra o exército,

para que ninguém passe,

nem volte;

para que

não passe mais

sobre eles o opressor;

porque agora vi

com os meus olhos.

9 Alegra-te muito, ó filha de Sião;

exulta, ó filha de Jerusalém;

eis que o teu rei virá a ti,

justo e Salvador, pobre,

e montado sobre um jumento,

e sobre um jumentinho, filho de jumenta.

10 E de Efraim destruirei os carros,

e de Jerusalém os cavalos;

e o arco de guerra será destruído,

e ele anunciará paz aos gentios;

e o seu domínio se estenderá

de mar a mar,

e desde o

rio até às

extremidades

da terra.

11 Ainda quanto a ti,

por causa do sangue

da tua aliança,

libertei os teus presos

da cova em que não havia água.

12 Voltai à fortaleza,

ó presos de esperança;

também hoje vos anuncio

que vos restaurarei

em dobro.

13 Porque curvei Judá para mim,

enchi com Efraim o arco;

suscitarei a teus filhos,

ó Sião, contra os teus filhos,

ó Grécia! E pôr-te-ei,

ó Sião, como a espada

de um poderoso.

14 E o Senhor será visto

sobre eles,

e as suas flechas sairão

como o relâmpago;

e o Senhor Deus soará a trombeta,

e irá com os redemoinhos

do sul.

15 O Senhor dos Exércitos os amparará;

eles devorarão,

depois que os tiverem sujeitado,

as pedras da funda;

também beberão

e farão barulho

como excitados pelo vinho;

e encher-se-ão

como bacias de sacrifício,

como os cantos

do altar.

16 E o Senhor seu Deus naquele dia os salvará,

como ao rebanho do seu povo:

porque como pedras

de uma coroa eles resplandecerão

na sua

terra.

17 Porque, quão grande é a sua bondade!

E quão grande é a sua formosura! O trigo fará florescer os jovens

e o mosto

as virgens.

1 Břímě slova Hospodinova proti zemi, kteráž jest v vůkolí tvém, a Damašek bude odpočinutí jeho. Nebo k Hospodinu zřetel člověka i všech pokolení Izraelských. 2 Ano i do Emat dosáhne, do Týru i Sidonu, ačkoli jest moudrý velmi. 3 Vystavěltě sobě Týrus pevnost, a nashromáždil stříbra jako prachu, a ryzího zlata jako bláta na ulicích. 4 Aj, Pán vyžene jej, a vrazí do moře sílu jeho, i on od ohně sežrán bude. 5 Vida to Aškalon, báti se bude, i Gáza velikou bolest míti bude, též i Akaron, proto že jej zahanbilo očekávání jeho. I zahyne král z Gázy, a Aškalon neosedí. 6 A bude bydliti pankhart v Azotu, a tak vypléním pýchu Filistinských. 7 Když pak odejmu vraždu jednoho každého od úst jeho, a ohavnosti jeho od zubů jeho, připojen bude také i on Bohu našemu, aby byl jako vývoda v Judstvu, a Akaron jako Jebuzejský. 8 A položím se vojensky u domu svého pro vojsko a pro ty, kteříž tam i zase jdou; aniž půjde skrze ně více násilník, proto že se tak nyní vidí očím mým. 9 Plésej velice, dcerko Sionská, prokřikuj, dcerko Jeruzalémská. Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém. 10 Nebo vypléním vozy z Efraima a koně z Jeruzaléma, a vypléněna budou lučiště válečná; nadto rozhlásí pokoj národům, a panování jeho od moře až k moři, a od řeky až do končin země. 11 Anobrž ty, pro krev smlouvy své vypustil jsem vězně tvé z jámy, v níž není žádné vody. 12 Navraťež se k ohradě, ó vězňové v naději postavení. A tak v ten den, jakžť oznamuji, dvojnásobně nahradím tobě, 13 Když sobě napnu Judu a lučiště naplním Efraimem, a vzbudím syny tvé, ó Sione, proti synům tvým, ó Javane, a nastrojím tě jako meč udatného. 14 Nebo Hospodin proti nim se ukáže, a vynikne jako blesk střela jeho. Panovník, pravím, Hospodin trubou troubiti bude, a pobéře se s vichřicemi poledními. 15 Hospodin zástupů chrániti bude lidu svého, aby zmocníce se kamením z praku, jedli a pili, prokřikujíce jako od vína, a naplní jakož číši tak i rohy oltáře. 16 A tak je vysvobodí v ten den Hospodin Bůh jejich, jakožto stádce lid svůj, a vystaveno bude kamení pěkně tesané místo korouhví v zemi jeho. 17 Nebo aj, jaké blahoslavenství jeho, a jak veliká okrasa jeho! Obilé mládence a mest panny učiní mluvné.