1 Exultai a Deus, nossa fortaleza; jubilai ao Deus de Jacó.2 Tomai um salmo, e trazei junto o tamborim, a harpa suave e o saltério.3 Tocai a trombeta na lua nova, no tempo apontado da nossa solenidade.4 Porque isto era um estatuto para Israel, e uma lei do Deus de Jacó.5 Ordenou-o em José por testemunho, quando saíra pela terra do Egito, onde ouvi uma língua que não entendia.6 Tirei de seus ombros a carga; as suas mãos foram livres dos cestos.7 Clamaste na angústia, e te livrei; respondi-te no lugar oculto dos trovões; provei-te nas águas de Meribá. (Selá.)8 Ouve-me, povo meu, e eu te atestarei: Ah, Israel, se me ouvires!9 Não haverá entre ti deus alheio, nem te prostrarás ante um deus estranho.10 Eu sou o Senhor teu Deus, que te tirei da terra do Egito; abre bem a tua boca, e ta encherei.11 Mas o meu povo não quis ouvir a minha voz, e Israel não me quis.12 Portanto eu os entreguei aos desejos dos seus corações, e andaram nos seus próprios conselhos.13 Oh! Se o meu povo me tivesse ouvido! Se Israel andasse nos meus caminhos!14 Em breve abateria os seus inimigos, e viraria a minha mão contra os seus adversários.15 Os que odeiam ao Senhor ter-se-lhe-iam sujeitado, e o seu tempo seria eterno.16 E o sustentaria com o trigo mais fino, e o fartaria com o mel saído da rocha.

1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.2 Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.3 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.4 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.5 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.6 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.7 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.8 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.9 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,10 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.11 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.12 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,13 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.14 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,15 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.16 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]