1 א ונפן ונסע המדברה דרך ים סוף כאשר דבר יהוה אלי ונסב את הר שעיר ימים רבים  {ס}

2 ב ויאמר יהוה אלי לאמר

3 ג רב לכם סב את ההר הזה פנו לכם צפנה

4 ד ואת העם צו לאמר אתם עברים בגבול אחיכם בני עשו הישבים בשעיר וייראו מכם ונשמרתם מאד

5 ה אל תתגרו בם--כי לא אתן לכם מארצם עד מדרך כף רגל  כי ירשה לעשו נתתי את הר שעיר

6 ו אכל תשברו מאתם בכסף ואכלתם וגם מים תכרו מאתם בכסף--ושתיתם

7 ז כי יהוה אלהיך ברכך בכל מעשה ידך--ידע לכתך את המדבר הגדל הזה  זה ארבעים שנה יהוה אלהיך עמך--לא חסרת דבר

8 ח ונעבר מאת אחינו בני עשו הישבים בשעיר מדרך הערבה מאילת ומעצין גבר  {ס}  ונפן ונעבר דרך מדבר מואב

9 ט ויאמר יהוה אלי אל תצר את מואב ואל תתגר בם מלחמה  כי לא אתן לך מארצו ירשה--כי לבני לוט נתתי את ער ירשה

10 י האמים לפנים ישבו בה--עם גדול ורב ורם כענקים

11 יא רפאים יחשבו אף הם כענקים והמאבים יקראו להם אמים

12 יב ובשעיר ישבו החרים לפנים ובני עשו יירשום וישמידום מפניהם וישבו תחתם  כאשר עשה ישראל לארץ ירשתו אשר נתן יהוה להם

13 יג עתה קמו ועברו לכם--את נחל זרד ונעבר את נחל זרד

14 יד והימים אשר הלכנו מקדש ברנע עד אשר עברנו את נחל זרד שלשים ושמנה שנה--עד תם כל הדור אנשי המלחמה מקרב המחנה כאשר נשבע יהוה להם

15 טו וגם יד יהוה היתה בם להמם מקרב המחנה עד תמם

16 טז ויהי כאשר תמו כל אנשי המלחמה למות--מקרב העם  {ס}

17 יז וידבר יהוה אלי לאמר

18 יח אתה עבר היום את גבול מואב את ער

19 יט וקרבת מול בני עמון--אל תצרם ואל תתגר בם  כי לא אתן מארץ בני עמון לך ירשה--כי לבני לוט נתתיה ירשה

20 כ ארץ רפאים תחשב אף הוא  רפאים ישבו בה לפנים והעמנים יקראו להם זמזמים

21 כא עם גדול ורב ורם כענקים וישמידם יהוה מפניהם ויירשם וישבו תחתם

22 כב כאשר עשה לבני עשו הישבים בשעיר--אשר השמיד את החרי מפניהם ויירשם וישבו תחתם עד היום הזה

23 כג והעוים הישבים בחצרים עד עזה--כפתרים היצאים מכפתר השמידם וישבו תחתם

24 כד קומו סעו ועברו את נחל ארנן--ראה נתתי בידך את סיחן מלך חשבון האמרי ואת ארצו החל רש והתגר בו מלחמה

25 כה היום הזה אחל תת פחדך ויראתך על פני העמים תחת כל השמים--אשר ישמעון שמעך ורגזו וחלו מפניך

26 כו ואשלח מלאכים ממדבר קדמות אל סיחון מלך חשבון דברי שלום לאמר

27 כז אעברה בארצך בדרך בדרך אלך  לא אסור ימין ושמאול

28 כח אכל בכסף תשברני ואכלתי ומים בכסף תתן לי ושתיתי רק אעברה ברגלי

29 כט כאשר עשו לי בני עשו הישבים בשעיר והמואבים הישבים בער--עד אשר אעבר את הירדן אל הארץ אשר יהוה אלהינו נתן לנו

30 ל ולא אבה סיחן מלך חשבון העברנו בו  כי הקשה יהוה אלהיך את רוחו ואמץ את לבבו למען תתו בידך כיום הזה  {ס}

31 לא ויאמר יהוה אלי ראה החלתי תת לפניך את סיחן ואת ארצו החל רש לרשת את ארצו

32 לב ויצא סיחן לקראתנו הוא וכל עמו למלחמה--יהצה

33 לג ויתנהו יהוה אלהינו לפנינו ונך אתו ואת בנו ואת כל עמו

34 לד ונלכד את כל עריו בעת ההוא ונחרם את כל עיר מתם והנשים והטף  לא השארנו שריד

35 לה רק הבהמה בזזנו לנו ושלל הערים אשר לכדנו

36 לו מערער אשר על שפת נחל ארנן והעיר אשר בנחל ועד הגלעד לא היתה קריה אשר שגבה ממנו  את הכל נתן יהוה אלהינו לפנינו

37 לז רק אל ארץ בני עמון לא קרבת  כל יד נחל יבק וערי ההר וכל אשר צוה יהוה אלהינו

1 Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušť cestou k moři Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mně, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý čas,

2 Až mi řekl Hospodin takto:

3 Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraťtež se k straně půlnoční.

4 A lidu přikaž, řka: Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau, kteříž bydlí v Seir. Ačkoli budou se vás báti, hleďte však pilně,

5 Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje nožné, proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir.

6 Pokrmů koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete.

7 Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku.

8 A šli jsme od bratří našich, synů Ezau, kteříž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské.

9 I řekl mi Hospodin: Neškoď Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobě v zemi jejich dědictví, poněvadž synům Lot dal jsem Ar v dědictví.

10 (Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim.

11 Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští říkali jim Emim.

12 V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je před tváří svou, a bydlili tu místo nich, jako učinil Izrael v zemi vládařství svého, kterouž jim dal Hospodin.)

13 Nyní vstanouce, přejděte potok Záred. I přešli jsme potok Záred.

14 Času pak, v němž jsme šli z Kádesbarne, až jsme přešli potok Záred, bylo let třidceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken věk mužů bojovných z prostřed stanů, jakož jim přisáhl Hospodin.

15 Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setření jich z prostředku stanů, dokudž nevyhladil jich.

16 I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostředku lidu,

17 Že mluvil Hospodin ke mně, řka:

18 Ty přejdeš dnes pomezí Moábské k městu Ar,

19 A přiblížíš se k synům Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobě v zemi synů Ammon dědictví, poněvadž synům Lotovým dal jsem ji k vládařství.

20 (I ona také držána byla za zemi obrů; nebo obrové před tím bydlili v ní, kterýmž Ammoninští říkali Zamzomim,

21 Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin před tváří jejich, a vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich,

22 Jakož učinil synům Ezau bydlícím v Seir, pro něž vyhladil Horejské před tváří jejich, i vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich až do dnešního dne.

23 Hevejské také, kteříž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteříž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na místě jejich.)

24 Vstanouce, beřte se a přejděte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; začniž jí vládnouti, a bojuj válečně proti němu.

25 Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi, kteříž jsou pode vším nebem, tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě, třásti a lekati se budou tváři tvé.

26 I poslal jsem posly z pouště Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, řka:

27 Nechť projdu skrze zemi tvou, přímo cestou půjdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo.

28 Pokrmů za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pěšky projdu,

29 Jakož mi učinili synové Ezau, kteříž bydlí v Seir, a Moábští, kteříž bydlí v Ar, dokudž nepřejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

30 Ale nechtěl dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Bůh tvůj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes.

31 (Nebo řekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem počal v moc dávati tobě Seona i zemi jeho; začniž jí vládnouti, abys dědičně obdržel zemi jeho.)

32 A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa.

33 I dal jej nám Hospodin Bůh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho.

34 Vzali jsme také toho času všecka města jeho, a dali jsme v prokletí lid těch všech měst, i ženy i děti, žádného nepozůstavivše.

35 Toliko hovada rozebrali jsme sobě, a kořisti z měst, kterýchž jsme dobyli.

36 Od Aroer jenž jest na břehu potoka Arnon, a od města, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo města, kteréž by ostáti mohlo před námi; všecka nám dal Hospodin Bůh náš.

37 Toliko k zemi synů Ammon nepřiblížils se, ani k žádné krajině ležící při potoku Jabok, ani k městům na horách, a k žádnému místu, kteréž zapověděl Hospodin Bůh náš.