1 Or, le point capital de ce que nous avons dit, c'est que nous avons un tel Souverain Sacrificateur, qui est assis à la droite du trône de la Majesté dans les cieux,2 Et qui est Ministre du sanctuaire et du véritable tabernacle, que le Seigneur a dressé, et non l'homme.3 Car tout souverain sacrificateur est établi pour offrir des dons et des sacrifices; c'est pourquoi il est nécessaire que celui-ci ait aussi quelque chose à offrir.4 Car s'il était sur la terre, il ne serait même pas sacrificateur, puisqu'il y a des sacrificateurs qui offrent les dons selon la loi,5 Et qui rendent un culte, image et ombre des choses célestes, selon l'ordre divin qui fut donné à Moïse, lorsqu'il devait dresser le tabernacle: Prends garde, lui dit-Il, de faire tout selon le modèle qui t'a été montré sur la montagne.6 Mais maintenant Christ a obtenu un ministère d'autant plus excellent, qu'il est Médiateur d'une alliance plus excellente, et qui a été établie sur de meilleures promesses.7 En effet, si la première alliance avait été sans défaut, il n'y aurait pas eu lieu d'en établir une seconde.8 Car en leur adressant des reproches, Dieu dit aux Juifs: Voici, les jours viendront, dit le Seigneur, que je traiterai une alliance nouvelle avec la maison d'Israël, et avec la maison de Juda;9 Non une alliance comme celle que je fis avec leurs pères, au jour où les prenant par la main, je les tirai du pays d'Égypte; car ils n'ont pas persévéré dans mon alliance, et je les ai abandonnés, dit le Seigneur.10 Or, voici l'alliance que je traiterai avec la maison d'Israël, après ces jours-là, dit le Seigneur, je mettrai mes lois dans leur esprit, et je les écrirai sur leur cœur. Je serai leur Dieu, et ils seront mon peuple;11 Et aucun n'enseignera plus ni son prochain ni son frère, en disant: Connais le Seigneur; parce que tous me connaîtront, depuis le plus petit d'entre eux jusqu'au plus grand;12 Parce que je serai apaisé à l'égard de leurs injustices, et que je ne me souviendrai plus de leurs péchés, ni de leurs iniquités.13 En parlant d'une alliance nouvelle, il déclare ancienne la première; or, ce qui est devenu ancien et a vieilli est près de disparaître.
1 Ale summa toho mluvení tato jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.2 Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.3 Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.4 Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podle Zákona,5 Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na hoře.6 Nyní pak tento náš nejvyšší kněz tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.7 Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.8 Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.9 Ne podle smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán.10 Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.11 A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, protože mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.12 Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.13 A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.