1 L'homme qui, étant repris, raidit son cou, sera subitement brisé, sans qu'il y ait de guérison.2 Quand les justes sont les plus nombreux, le peuple se réjouit; mais quand le méchant domine, le peuple gémit.3 L'homme qui aime la sagesse, réjouit son père; mais celui qui se plaît avec les débauchées, dissipe ses richesses.4 Le roi affermit le pays par la justice; mais celui qui aime les présents le ruine.5 L'homme qui flatte son prochain, tend un filet sous ses pas.6 Il y a un piège dans le crime du méchant; mais le juste chante et se réjouit.7 Le juste prend connaissance de la cause des pauvres; mais le méchant ne s'en informe pas.8 Les hommes moqueurs soufflent le feu dans la ville; mais les sages calment la colère.9 Un homme sage contestant avec un homme insensé, qu'il se fâche ou qu'il rie, n'aura point de repos.10 Les hommes sanguinaires haïssent l'homme intègre; mais les hommes droits protègent sa vie.11 L'insensé met dehors tout ce qu'il a dans l'esprit; mais le sage le réprime et le retient.12 Quand le prince prête l'oreille à la parole de mensonge, tous ses serviteurs sont méchants.13 Le pauvre et l'oppresseur se rencontrent; c'est l'Éternel qui éclaire les yeux de l'un et de l'autre.14 Le trône du roi qui rend justice aux pauvres selon la vérité, sera affermi à perpétuité.15 La verge et la répréhension donnent la sagesse; mais l'enfant livré à lui-même fait honte à sa mère.16 Quand les méchants sont les plus nombreux, les crimes se multiplient; mais les justes verront leur ruine.17 Corrige ton enfant, et il te donnera du repos, et il fera la joie de ton âme.18 Lorsqu'il n'y a point de vision, le peuple est sans frein; mais heureux est celui qui garde la loi!19 Ce n'est pas par des paroles qu'on corrige un esclave; car il entend bien, mais ne répond pas.20 As-tu vu un homme irréfléchi dans ses paroles? Il y a plus à espérer d'un fou que de lui.21 Le serviteur sera à la fin le fils de celui qui le nourrit délicatement dès la jeunesse.22 L'homme colérique excite les querelles, et l'homme emporté commet bien des fautes.23 L'orgueil de l'homme l'abaisse; mais celui qui est humble d'esprit, obtient la gloire.24 Celui qui partage avec un larron, hait son âme; il entend le serment d'exécration, et il ne déclare rien.25 La crainte qu'on a de l'homme, fait tomber dans le piège; mais celui qui s'assure en l'Éternel aura une haute retraite.26 Plusieurs recherchent la faveur de celui qui domine; mais c'est l'Éternel qui fait droit à chacun.27 L'homme inique est en abomination aux justes, et celui qui va droit est en abomination au méchant.

1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.