1 If I speak with the tongues of men and of angels, but have not love, I am become sounding brass, or a clanging cymbal. 2 And if I have the gift of prophecy, and know all mysteries and all knowledge; and if I have all faith, so as to remove mountains, but have not love, I am nothing. 3 And if I bestow all my goods to feed the poor, and if I give my body to be burned, but have not love, it profiteth me nothing. 4 Love suffereth long, and is kind; love envieth not; love vaunteth not itself, is not puffed up, 5 doth not behave itself unseemly, seeketh not its own, is not provoked, taketh not account of evil; 6 rejoiceth not in unrighteousness, but rejoiceth with the truth; 7 beareth all things, believeth all things, hopeth all things, endureth all things. 8 Love never faileth: but whether there be prophecies, they shall be done away; whether there be tongues, they shall cease; whether there be knowledge, it shall be done away. 9 For we know in part, and we prophesy in part; 10 but when that which is perfect is come, that which is in part shall be done away. 11 When I was a child, I spake as a child, I felt as a child, I thought as a child: now that I am become a man, I have put away childish things. 12 For now we see in a mirror, darkly; but then face to face: now I know in part; but then shall I know fully even as also I was fully known. 13 But now abideth faith, hope, love, these three; and the greatest of these is love.

1 Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.2 A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.3 A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.4 Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.5 V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.6 Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.7 Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.8 Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.9 Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.10 Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.11 Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.12 Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.13 Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.