1 Oh that thou wert as my brother,

That sucked the breasts of my mother!

When I should find thee without, I would kiss thee;

Yea, and none would despise me.

2 I would lead thee, and bring thee into my mother’s house,

Who would instruct me;

I would cause thee to drink of spiced wine,

Of the juice of my pomegranate.

3 His left hand should be under my head,

And his right hand should embrace me.

4 I adjure you, O daughters of Jerusalem,

That ye stir not up, nor awake my love,

Until he please.

5 Who is this that cometh up from the wilderness,

Leaning upon her beloved?

Under the apple-tree I awakened thee:

There thy mother was in travail with thee,

There was she in travail that brought thee forth.

6 Set me as a seal upon thy heart,

As a seal upon thine arm:

For love is strong as death;

Jealousy is cruel as Sheol;

The flashes thereof are flashes of fire,

A very flame of Jehovah.

7 Many waters cannot quench love,

Neither can floods drown it:

If a man would give all the substance of his house for love,

He would utterly be contemned.

8 We have a little sister,

And she hath no breasts:

What shall we do for our sister

In the day when she shall be spoken for?

9 If she be a wall,

We will build upon her a turret of silver:

And if she be a door,

We will inclose her with boards of cedar.

10 I am a wall, and my breasts like the towers thereof

Then was I in his eyes as one that found peace.

11 Solomon had a vineyard at Baal-hamon;

He let out the vineyard unto keepers;

Every one for the fruit thereof was to bring a thousand pieces of silver.

12 My vineyard, which is mine, is before me:

Thou, O Solomon, shalt have the thousand,

And those that keep the fruit thereof two hundred.

13 Thou that dwellest in the gardens,

The companions hearken for thy voice:

Cause me to hear it.

14 Make haste, my beloved,

And be thou like to a roe or to a young hart

Upon the mountains of spices.

1 Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.2 Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.3 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.4 Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.5 Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.6 Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší.7 Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.8 Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?9 Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.10 Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj.11 Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.12 Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.13 Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.14 Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.