1 My spirit is broken, my days are ended, the last resting-place is ready for me.2 Truly, those who make sport of me are round about me, and my eyes become dark because of their bitter laughing.3 Be pleased, now, to be responsible for me to yourself; for there is no other who will put his hand in mine.4 You have kept their hearts from wisdom: for this cause you will not give them honour.5 As for him who is false to his friend for a reward, light will be cut off from the eyes of his children.6 He has made me a word of shame to the peoples; I have become a mark for their sport.7 My eyes have become dark because of my pain, and all my body is wasted to a shade.8 The upright are surprised at this, and he who has done no wrong is troubled because of the evil-doers.9 Still the upright keeps on his way, and he who has clean hands gets new strength.10 But come back, now, all of you, come; and I will not see a wise man among you.11 My days are past, my purposes are broken off, even the desires of my heart.12 They are changing night into day; they say, The light is near the dark.13 If I am waiting for the underworld as my house, if I have made my bed in the dark;14 If I say to the earth, You are my father; and to the worm, My mother and my sister;15 Where then is my hope? and who will see my desire?16 Will they go down with me into the underworld? Will we go down together into the dust?

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.