Resultados da busca por "esperança"

10Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte,

12Nadějí se radující, v souženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,

15Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.

2Milosrdenství vám a pokoj i láska budiž rozmnožena.

20Ale vy, nejmilejší, vzdělávajíce se na té nejsvětější víře vaší, v Duchu svatém modléce se,

21Ostříhejte se v lásce Boží, očekávajíce milosrdenství Pána našeho Jezukrista k věčnému životu.

13Jděte vy raději a učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

22Ježíš pak obrátiv se a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. A zdráva učiněna jest žena od té chvíle.)

26A roznesla se pověst ta po vší té zemi.

4A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi.

5Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

13Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.

4Abisua, Námana, Achoacha,

15Zebadiáš, Arad a Ader,

24Chananiáš, Elam a Anatotiáš,

11Hledejte Hospodina i síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

27Sláva a jasnost před ním, síla a veselé na místě jeho.

34Oslavujte Hospodina, neb dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

40A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.

47Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.

48Jáť jsem ten chléb života.

8Syn zajisté člověka jestiť pánem i dne svátečního.

21A ve jménu jeho národové doufati budou.

50Nebo kdož by činil vůli Otce mého nebeského, tenť jest bratr můj, i sestra má, i matka má.

2K naději života věčného, kterýž zaslíbil před časy věků ten, jenž nikdy neklamá, Bůh, zjevil pak časy svými,

4Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Pána Jezukrista Spasitele našeho.

8Ale přívětivý k hostem, dobrotivý, opatrný, spravedlivý, svatý, zdrželivý,

2Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy.

3Èlověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.

4Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná.

9Věrnáť jest tato řeč a hodná, aby všelijak oblíbena byla.

10Proto zajisté i pracujeme, i pohanění neseme, že naději máme v Bohu živém, kterýž jest spasitel všech lidí, a zvláště věřících.

14Nezanedbávej daru, kterýž jest v tobě, jenž jest dán skrze proroctví s vzkládáním rukou starších na tě.

3Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.

7Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,

16Nebluďtež, bratří moji milí.

4Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému.

7Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé.

18Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.

1Slovo, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému.

12Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen,

22Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?

11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

36Vaniáš, Meremot, Eliasib,

41Azarel, Selemiáš, Semariáš,

42Sallum, Amariáš a Jozef.

19V trpělivosti vaší vládněte dušemi vašimi.

27A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slavou velikou.

32Amen pravím vám, že nepomine věk tento, ažť se toto všecko stane.

6Jako Abraham uvěřil Bohu, a počteno jemu to k spravedlnosti.

14Aby na pohany požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši a abychom zaslíbení Ducha svatého přijali skrze víru.

25Ale když přišla víra, již nejsme pod pěstounem.

1Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.

7Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce;

10Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.

6Potom řekl král k Ester, napiv se vína. Jaká jest žádost tvá? A budeť dáno. Aneb jaká jest prosba tvá? Bys pak žádala až do polovice království, staneť se.

7I odpověděla Ester: Žádost má a prosba má jest:

8Nalezla-li jsem milost u krále, a jestliže se králi za dobré vidí povoliti žádosti mé, a naplniti prosbu mou, aby ještě přišel král i Aman na hody, kteréž jim připravím, a zítra učiním podlé slova královského.