5My zajisté duchem z víry, naděje spravedlnosti očekáváme.

25Jsme-liť tedy Duchem živi, Duchem i choďme.

26Nebývejme marné chvály žádostivi, jedni druhých popouzejíce a jedni druhým závidíce.

6Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.

7Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.

13Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.

1Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm.

6Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich,

13Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě.

4Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

11Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

12V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

6Takž i mládenců napomínej k středmosti,

11Zjevilať se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem,

13Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista,

3A ne toliko nadějí, ale také chlubíme se souženími, vědouce, že soužení trpělivost působí,

4A trpělivost zkušení, zkušení pak naději,

5A nadějeť nezahanbuje. Nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám.

4Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

12Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.

19Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.

8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

12Èervenějších očí bude nad víno, a zubů bělejších nad mléko.

18Spasení tvého očekávám, ó Hospodine!

19Gád, vojsko přemůže jej, však on svítězí potom.

13Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

14Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

19Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

19Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích.

24Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?

25Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.

17My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.

19Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?

20Vy jistě jste sláva naše i radost.

9Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.

28Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.

29Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.

1Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.

10Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh.

20Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau.

24Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

26Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

29Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

5Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho.

7Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož naděje jest Hospodin.

17Nebudiž mi k strachu, útočiště mé jsi v čas trápení.

15Maje naději v Bohu, že bude, jehož i oni čekají, vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých.

16A tak se chovati hledím, abych měl dobré svědomí bez úrazu před Bohem i před lidmi vždycky

17Po mnohých pak letech přišel jsem, almužny nesa národu svému a oběti.

2Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy.

3Èlověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.

4Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná.

1Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?

4Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,

12Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,

12V němžto máme smělost a přístup s doufáním skrze víru jeho.

17Aby Kristus skrze víru přebýval v srdcích vašich,

20Tomu pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, nežli my prosíme aneb rozumíme, podle moci té, kterouž dělá v nás,