Resultados da busca por "esperança"

1Poroučímť pak vám Fében, sestru naši, služebnici církve Cenchrenské,

8Pozdravte Amplia mně v Pánu milého.

24Milost Pána našeho Jezukrista se všemi vámi. Amen.

6Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána,

8Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla a přijíti ku Pánu.

14Láska zajisté Kristova víže nás,

3Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.

15V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.

20Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.

5Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

6Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

8Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

7A což toliko na to, co před očima jest, hledíte? Má-li kdo tu naději o sobě, že by Kristův byl, pomysliž také na to sám u sebe, že jakož on jest Kristův, tak i my Kristovi jsme.

9Abych se nezdál listy strašiti vás.

17Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub.

2(Kteréžto zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmích svatých,)

12To jest, abych spolu s vámi potěšen byl, skrze společnou i vaši i mou víru.

17Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude.

26V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

30Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

32Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

81Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.

123Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

147Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.

8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

2Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

5Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého.

6Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho.

14Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

20Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

35Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

5Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.

7Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

21Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.

15Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

18Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

21Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

4Pokory a bázně Hospodinovy odplata jest bohatství a sláva i život.

9Oko dobrotivé, onoť požehnáno bude; nebo udílí z chleba svého chudému.

19Aby bylo v Hospodinu doufání tvé, oznamujiť to dnes. I ty také ostříhej toho.

9Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.

10Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

14Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.

8Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

12Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

14Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

6Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

8V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

9Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

20Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.

25Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.

26Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.