1 Soacră-sa Naomi i -a zis: ,,Fiica mea, aş vrea să-ţi dau un loc de odihnă, ca să fii fericită.

2 Şi acum Boaz, cu ale cărui slujnice ai fost, nu este el rudă cu noi? Iată, el are să vînture la noapte orzurile în arie.

3 Spală-te şi unge-te, apoi îmbracă-te cu hainele tale, şi pogoară-te la arie. Să nu te faci cunoscută lui, pînă va isprăvi de mîncat şi de băut.

4 Şi cînd se va duce să se culce, înseamnă-ţi locul unde se culcă. Apoi du-te, descopere -i picioarele, şi culcă-te. Şi el însuş îţi va spune ce să faci.``

5 Ea i -a răspuns: ,,Voi face tot ce ai spus.``

6 Rut s'a pogorît la arie, şi a făcut tot ce poruncise soacră-sa.

7 Boaz a mîncat şi a băut, şi inima -i era veselă. S'a dus şi s'a culcat la marginea unui stog. Rut a venit atunci încet de tot, i -a descoperit picioarele, şi s'a culcat.

8 La miezul nopţii, omul s'a speriat; s'a plecat, şi iată că o femeie era culcată la picioarele lui.

9 El a zis: ,,Cine eşti tu?`` Ea răspuns: ,,Eu sînt Rut, slujnica ta; întinde-ţi poala hainei peste slujnica ta, căci ai drept de răscumpărare.``

10 Şi el a zis: ,,Fii binecuvîntată de Domnul, fiică! Această faptă de pe urmă mărturiseşte şi mai mult pentru tine decît cea dintîi, că n'ai umblat după tineri, săraci sau bogaţi.

11 Acum, fiică, nu te teme, îţi voi face tot ce vei zice, căci toată cetatea ştie că eşti o femeie cinstită.

12 Este adevărat că am drept de răscumpărare, dar este o altă rudă mai aproape decît mine.

13 Rămîi în noaptea aceasta aici. Şi mîne, dacă vrea să te răscumpere, bine, să te răscumpere; dar dacă nu -i place să te răscumpere, te voi răscumpăra eu, viu este Domnul! Culcă-te aici pînă dimineaţă.``

14 Ea a rămas culcată la picioarele lui pînă dimineaţă, şi s'a sculat mai înainte de a se putea cunoaşte unul pe altul. Boaz a zis: ,,Să nu ştie nimeni că a intrat o femeie în arie!``

15 Şi a adăugat: ,,Adu mantaua de pe tine, şi ţine -o.`` Ea a ţinut -o, şi el a măsurat şase măsuri de orz, şi le -a pus pe ea. Apoi a intrat în cetate.

16 Rut s'a întors la soacră-sa, şi Naomi, a zis: ,,Tu eşti, fiica mea?`` Rut i -a istorisit tot ce -i făcuse omul acela.

17 Ea a zis: ,,Mi -a dat aceste şase măsuri de orz, zicînd: ,Să nu te întorci cu mînile goale la soacră-ta.``

18 Şi Naomi a zis: ,,Fii liniştită, fiica mea, pînă vei şti cum se va isprăvi lucrul acesta, căci omul acesta nu va avea odihnă pînă nu va sfîrşi lucrul chiar astăzi.``

1 Řekla jí potom Noémi svegruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobě odpočinutí, aby tobě dobře bylo?

2 Anobrž zdaliž Bóz ten příbuzný náš, s jehož jsi děvečkami byla, nebude víti ječmene na humně noci této?

3 Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno, však tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé než by přestal jísti a píti.

4 A když půjde ležeti, znamenej místo, na kterémž lehne, a přijduc, pozdvihneš pláště u noh jeho, a tu se položíš; on pak oznámí tobě, co bys měla činiti.

5 Jížto Rut řekla: Cokoli mi rozkážeš, učiním.

6 Šla tedy na to humno, a učinila všecko, což jí rozkázala svegruše její.

7 Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spáti vedlé stohu; přišla i ona tiše, a pozdvihši pláště u noh jeho, položila se.

8 A když bylo o půl noci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena leží u noh jeho.

9 I řekl: Kdo jsi ty? A ona odpověděla: Já jsem Rut, děvka tvá. Vztáhni křídlo pláště svého na děvku svou, nebo příbuzný jsi.

10 A on řekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. Větší jsi nyní pobožnosti dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládenců bohatých aneb chudých.

11 Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, čehož žádáš, učiním tobě, nebo víť všecko město lidu mého, že jsi ty žena šlechetná.

12 A také jest to pravé, že jsem příbuzný tvůj, ale jestiť příbuzný bližší nežli já.

13 Odpočiniž tu přes noc, a když bude ráno, jestližeť on bude chtíti práva příbuznosti k tobě užiti, dobře, nechť užive. Pakliť nebude chtíti práva užiti k tobě, já právem příbuznosti pojmu tebe, živť jest Hospodin. Spiž tu až do jitra.

14 A tak spala u noh jeho až do jitra. Potom vstala prvé, nežli by kdo poznati mohl bližního svého; nebo pečoval Bóz, aby někdo nezvěděl, že přišla žena ta na humno.

15 A řekl: Přines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji držela, naměřiv jí šest měr ječmene, vložil na ni. I vešla do města.

16 A přišla k svegruši své. Kteráž řekla: Kdo jsi ty, dcero má? I vypravovala jí všecko, což jí učinil muž ten.

17 A řekla: Šest měr těchto ječmene dal mi, nebo řekl ke mně: Nenavrátíš se prázdná k svegruši své.

18 I řekla jí Noémi: Počekej, dcero má, až porozumíš, jak to padne; neboť neobleví muž ten, až tu věc dnes k místu přivede.