1 Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi.2 A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.3 Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.4 I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.5 Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.6 Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.7 A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.8 Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.9 I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.10 Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.11 A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.12 I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.13 Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,14 Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.15 Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.16 Protož potresce ho, propustím jej.17 Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.18 Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.19 Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.20 Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.21 A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!22 A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.23 Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.24 Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.25 I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.26 A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.27 I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.28 A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.29 Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.30 Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!31 Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?32 Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.33 A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.34 Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.35 I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.36 Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,37 A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.38 A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.39 Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.40 A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?41 Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.42 I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.43 I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.44 A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.45 I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.46 A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.47 A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.48 A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.50 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,51 Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,52 Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,53 A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.54 A byl den připravování, a sobota se začínala.55 Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.56 Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.

1 E, levantando-se toda a multidão deles, o levaram a Pilatos.2 E começaram a acusá-lo, dizendo: Havemos achado este pervertendo a nação, proibindo dar o tributo a César, e dizendo que ele mesmo é Cristo, o rei.3 E Pilatos perguntou-lhe, dizendo: Tu és o Rei dos Judeus? E ele, respondendo, disse-lhe: Tu o dizes.4 E disse Pilatos aos principais sacerdotes, e à multidão: Não acho culpa alguma neste homem.5 Mas eles insistiam cada vez mais, dizendo: Alvoroça o povo ensinando por toda a Judeia, começando desde a Galileia até aqui.6 Então Pilatos, ouvindo falar da Galileia perguntou se aquele homem era galileu.7 E, sabendo que era da jurisdição de Herodes, remeteu-o a Herodes, que também naqueles dias estava em Jerusalém.8 E Herodes, quando viu a Jesus, alegrou-se muito; porque havia muito que desejava vê-lo, por ter ouvido dele muitas coisas; e esperava que lhe veria fazer algum sinal.9 E interrogava-o com muitas palavras, mas ele nada lhe respondia.10 E estavam os principais sacerdotes, e os escribas, acusando-o com grande veemência.11 E Herodes, com os seus soldados, desprezou-o e, escarnecendo dele, vestiu-o de uma roupa resplandecente e tornou a enviá-lo a Pilatos.12 E no mesmo dia, Pilatos e Herodes entre si se fizeram amigos; pois dantes andavam em inimizade um com o outro.13 E, convocando Pilatos os principais sacerdotes, e os magistrados, e o povo,14 Disse-lhes: Haveis-me apresentado este homem como pervertedor do povo; e eis que, examinando-o na vossa presença, nenhuma culpa, das de que o acusais, acho neste homem.15 Nem mesmo Herodes, porque a ele vos remeti, e eis que não tem feito coisa alguma digna de morte.16 Castigá-lo-ei, pois, e soltá-lo-ei.17 E era-lhe necessário soltar-lhes um pela festa.18 Mas toda a multidão clamou a uma, dizendo: Fora daqui com este, e solta-nos Barrabás.19 O qual fora lançado na prisão por causa de uma sedição feita na cidade, e de um homicídio.20 Falou, pois, outra vez Pilatos, querendo soltar a Jesus.21 Mas eles clamavam em contrário, dizendo: Crucifica-o, crucifica-o.22 Então ele, pela terceira vez, lhes disse: Mas que mal fez este? Não acho nele culpa alguma de morte. Castigá-lo-ei pois, e soltá-lo-ei.23 Mas eles instavam com grandes gritos, pedindo que fosse crucificado. E os seus gritos, e os dos principais sacerdotes, prevaleciam.24 Então Pilatos julgou que devia fazer o que eles pediam.25 E soltou-lhes o que fora lançado na prisão por uma sedição e homicídio, que era o que pediam; mas entregou Jesus à vontade deles.26 E quando o iam levando, tomaram um certo Simão, cireneu, que vinha do campo, e puseram-lhe a cruz às costas, para que a levasse após Jesus.27 E seguia-o grande multidão de povo e de mulheres, as quais batiam nos peitos, e o lamentavam.28 Jesus, porém, voltando-se para elas, disse: Filhas de Jerusalém, não choreis por mim; chorai antes por vós mesmas, e por vossos filhos.29 Porque eis que hão de vir dias em que dirão: Bem-aventuradas as estéreis, e os ventres que não geraram, e os peitos que não amamentaram!30 Então começarão a dizer aos montes: Caí sobre nós, e aos outeiros: Cobri-nos.31 Porque, se ao madeiro verde fazem isto, que se fará ao seco?32 E também conduziram outros dois, que eram malfeitores, para com ele serem mortos.33 E, quando chegaram ao lugar chamado a Caveira, ali o crucificaram, e aos malfeitores, um à direita e outro à esquerda.34 E dizia Jesus: Pai, perdoa-lhes, porque não sabem o que fazem. E, repartindo as suas vestes, lançaram sortes.35 E o povo estava olhando. E também os príncipes zombavam dele, dizendo: Aos outros salvou, salve-se a si mesmo, se este é o Cristo, o escolhido de Deus.36 E também os soldados o escarneciam, chegando-se a ele, e apresentando-lhe vinagre.37 E dizendo: Se tu és o Rei dos Judeus, salva-te a ti mesmo.38 E também por cima dele, estava um título, escrito em letras gregas, romanas, e hebraicas: este é o rei dos judeus.39 E um dos malfeitores que estavam pendurados blasfemava dele, dizendo: Se tu és o Cristo, salva-te a ti mesmo, e a nós.40 Respondendo, porém, o outro, repreendia-o, dizendo: Tu nem ainda temes a Deus, estando na mesma condenação?41 E nós, na verdade, com justiça, porque recebemos o que os nossos feitos mereciam; mas este nenhum mal fez.42 E disse a Jesus: Senhor, lembra-te de mim, quando vieres em teu reino.43 E disse-lhe Jesus: Em verdade te digo que hoje estarás comigo no Paraíso.44 E era já quase a hora sexta, e houve trevas em toda a terra até à hora nona, escurecendo-se o sol;45 E rasgou-se ao meio o véu do templo.46 E, clamando Jesus com grande voz, disse: Pai, nas tuas mãos entrego o meu espírito. E, havendo dito isto, expirou.47 E o centurião, vendo o que tinha acontecido, deu glória a Deus, dizendo: Na verdade, este homem era justo.48 E toda a multidão que se ajuntara a este espetáculo, vendo o que havia acontecido, voltava batendo nos peitos.49 E todos os seus conhecidos, e as mulheres que juntamente o haviam seguido desde a Galileia, estavam de longe vendo estas coisas.50 E eis que um homem por nome José, senador, homem de bem e justo,51 Que não tinha consentido no conselho e nos atos dos outros, de Arimateia, cidade dos judeus, e que também esperava ele o reino de Deus;52 Esse, chegando a Pilatos, pediu o corpo de Jesus.53 E, havendo-o tirado, envolveu-o num lençol, e pô-lo num sepulcro escavado numa penha, onde ninguém ainda havia sido posto.54 E era o dia da preparação, e amanhecia o sábado.55 E as mulheres, que tinham vindo com ele da Galileia, seguiram também e viram o sepulcro, e como foi posto o seu corpo.56 E, voltando elas, prepararam especiarias e unguentos; e no sábado repousaram, conforme o mandamento.