1 Toto pak jest požehnání, kterýmž požehnal Mojžíš, muž Boží, synů Izraelských před svou smrtí,

2 A řekl: Hospodin z Sinai přišel, a vzešel jim z Seir, zastkvěl se s hory Fáran, a přišel s desíti tisíci svatých, z jehožto pravice oheň zákona svítil jim.

3 Jak velice miluješ lidi! Všickni svatí jeho jsou v ruce tvé, oni také přivinuli se k nohám tvým, vezmouť prospěch z výmluvností tvých.

4 Zákon vydal nám Mojžíš, dědičný shromáždění Jákobovu,

5 (Nebo byl v Izraeli jako král), když přední z lidu shromáždili se, i všecka pokolení Izraelská.

6 Buď živ Ruben a neumírej, a muži jeho ať jsou bez počtu.

7 Tolikéž požehnal i Judovi a řekl: Vyslyš, Hospodine, hlas Judův, a k lidu svému jej sprovozuj; ruce jeho budou bojovati za něj, a ty jemu spomáhati budeš proti nepřátelům jeho.

8 O Léví také řekl: Thumim tvé a urim tvé bylo, Pane, při muži svatém tvém, kteréhož jsi zkusil v pokušení, a kterýž podlé tebe měl nesnáz při vodách Meribah,

9 Kterýž řekl otci svému a matce své: Neohlédám se na vás; a bratří svých neznal, a o synech svých nevěděl; nebo ostříhají výmluvností tvých, a smlouvu tvou zachovávají.

10 Vyučovati budou soudům tvým Jákoba, a zákonu tvému Izraele, a klásti budou kadidlo před tváří tvou, a obět zápalnou na oltáři tvém.

11 Požehnejž, Hospodine, rytěřování jeho, a v práci rukou jeho zalib se tobě. Zlomuj ledví nepřátel jeho a těch, kteříž ho nenávidí, aby nepovstali.

12 A o Beniaminovi řekl: Milý jest Hospodinu, bezpečně s ním bydliti bude; ochraňovati jej bude každého dne, a mezi rameny jeho přebývati.

13 O Jozefovi pak řekl: Požehnaná země jeho od Hospodina pro nejlepší věci nebeské, pro rosu a vrchoviště zespod se prýštící,

14 A pro nejlepší úrody sluncem vyzralé, a pro nejlepší věci časem měsíců došlé,

15 I pro rozkoše hor nejstarších, a pro rozkoše pahrbků věčných,

16 Pro nejlepší věci země i plnost její, vyplývající z milosti ve kři přebývajícího. Přijdiž to požehnání na hlavu Jozefovu, a na vrch hlavy odděleného z jiných bratří jeho.

17 Prvorozeného, vola toho krása veliká bude, a rohové jednorožce rohové jeho, jimiž on trkati bude národy napořád až do končin země. A toť jsou mnozí tisícové Efraimovi a tisícové Manassesovi.

18 O Zabulonovi také řekl: Vesel se Zabulon u vycházení svém, a Izachar v staních svých.

19 Lidi na horu Boží svolají, a budou obětovati oběti spravedlnosti; nebo hojnost mořskou ssáti budou, a skryté poklady v písku.

20 Gádovi pak řekl: Požehnaný, kterýž rozšiřuje Gáda. Onť jakožto lev bydliti bude, a uchvátí rameno i s hlavou.

21 Kterýž opatřil ho prvotinami; nebo tam podílem skrze vydavatele zákona ubezpečen jest. Protož pobéřeť se s knížaty lidu, a spravedlnost Hospodinovu i soudy jeho s Izraelem vykonávati bude.

22 O Danovi pak řekl: Dan jako lvíče lvové vyskakovati bude z Bázan.

23 A Neftalímovi řekl: Ó Neftalíme, sytý přízní Páně, plný požehnání Hospodinova, západní a polední stranu přijmi za dědictví.

24 O Asserovi také řekl: Asser požehnaný nad jiné syny, budeť milý bratřím svým, omočí v oleji nohu svou.

25 Železo a měď pod šlepějemi tvými; pokudž trvati budou dnové tvoji, slovoutný budeš.

26 Neníť žádného, jako Bůh silný, ó Izraeli, kterýž se vznáší na nebesích ku pomoci tobě, a u velebnosti své na oblacích nejvyšších.

27 Ochrana tvá buď Bůh věčný, a zespod ramena věčnosti, kterýž vyžene nepřátely před tebou, aneb řekne: Vyhlaď je,

28 Aby sám bezpečně bydlil Izrael, rodina Jákobova, a to v zemi obilím a vínem oplývající, jehož nebesa také i rosu vydávati budou.

29 Blahoslavený jsi, Izraeli. Kdo jest podobný tobě, lide vysvobozený skrze Hospodina, jenž jest pavéza spomožení tvého a meč důstojnosti tvé? Tvoji zajisté nepřátelé poníženi budou, ale ty po všech vyvýšenostech jejich šlapati budeš.

1 And this is the blessing, wherewith Moses the man of God blessed the children of Israel before his death. 2 And he said,

Jehovah came from Sinai,

And rose from Seir unto them;

He shined forth from mount Paran,

And he came from the ten thousands of holy ones:

At his right hand was a fiery law for them.

3 Yea, he loveth the people;

All his saints are in thy hand:

And they sat down at thy feet;

Every one shall receive of thy words.

4 Moses commanded us a law,

An inheritance for the assembly of Jacob.

5 And he was king in Jeshurun,

When the heads of the people were gathered,

All the tribes of Israel together.

6 Let Reuben live, and not die;

Nor let his men be few.

7 And this is the blessing of Judah: and he said,

Hear, Jehovah, the voice of Judah,

And bring him in unto his people.

With his hands he contended for himself;

And thou shalt be a help against his adversaries.

8 And of Levi he said,

Thy Thummim and thy Urim are with thy godly one,

Whom thou didst prove at Massah,

With whom thou didst strive at the waters of Meribah;

9 Who said of his father, and of his mother, I have not seen him;

Neither did he acknowledge his brethren,

Nor knew he his own children:

For they have observed thy word,

And keep thy covenant.

10 They shall teach Jacob thine ordinances,

And Israel thy law:

They shall put incense before thee,

And whole burnt-offering upon thine altar.

11 Bless, Jehovah, his substance,

And accept the work of his hands:

Smite through the loins of them that rise up against him,

And of them that hate him, that they rise not again.

12 Of Benjamin he said,

The beloved of Jehovah shall dwell in safety by him;

He covereth him all the day long,

And he dwelleth between his shoulders.

13 And of Joseph he said,

Blessed of Jehovah be his land,

For the precious things of heaven, for the dew,

And for the deep that coucheth beneath,

14 And for the precious things of the fruits of the sun,

And for the precious things of the growth of the moons,

15 And for the chief things of the ancient mountains,

And for the precious things of the everlasting hills,

16 And for the precious things of the earth and the fulness thereof,

And the good will of him that dwelt in the bush.

Let the blessing come upon the head of Joseph,

And upon the crown of the head of him that was separate from his brethren.

17 The firstling of his herd, majesty is his;

And his horns are the horns of the wild-ox:

With them he shall push the peoples all of them, even the ends of the earth:

And they are the ten thousands of Ephraim,

And they are the thousands of Manasseh.

18 And of Zebulun he said,

Rejoice, Zebulun, in thy going out;

And, Issachar, in thy tents.

19 They shall call the peoples unto the mountain;

There shall they offer sacrifices of righteousness:

For they shall suck the abundance of the seas,

And the hidden treasures of the sand.

20 And of Gad he said,

Blessed be he that enlargeth Gad:

He dwelleth as a lioness,

And teareth the arm, yea, the crown of the head.

21 And he provided the first part for himself,

For there was the lawgiver’s portion reserved;

And he came with the heads of the people;

He executed the righteousness of Jehovah,

And his ordinances with Israel.

22 And of Dan he said,

Dan is a lion’s whelp,

That leapeth forth from Bashan.

23 And of Naphtali he said,

O Naphtali, satisfied with favor,

And full with the blessing of Jehovah,

Possess thou the west and the south.

24 And of Asher he said,

Blessed be Asher with children;

Let him be acceptable unto his brethren,

And let him dip his foot in oil.

25 Thy bars shall be iron and brass;

And as thy days, so shall thy strength be.

26 There is none like unto God, O Jeshurun,

Who rideth upon the heavens for thy help,

And in his excellency on the skies.

27 The eternal God is thy dwelling-place,

And underneath are the everlasting arms.

And he thrust out the enemy from before thee,

And said, Destroy.

28 And Israel dwelleth in safety,

The fountain of Jacob alone,

In a land of grain and new wine;

Yea, his heavens drop down dew.

29 Happy art thou, O Israel:

Who is like unto thee, a people saved by Jehovah,

The shield of thy help,

And the sword of thy excellency!

And thine enemies shall submit themselves unto thee;

And thou shalt tread upon their high places.