1 Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót:

2 Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň.

3 Když se Bůh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, Sélah, slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho.

4 Blesk byl jako světlo, rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho.

5 Před tváří jeho šlo morní nakažení, a uhlí řeřavé šlo před nohama jeho.

6 Zastavil se, a změřil zemi; pohleděl, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory věčné, sklonili se pahrbkové věční, cesty jeho jsou věčné.

7 Viděl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a třásli se kobercové země Madianské.

8 Zdaliž se na řeky, ó Hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? Zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných?

9 Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, Sélah. Řeky země jsi rozdělil,

10 Viděly tě hory, třásly se, povodeň vod ustoupila; vydala propast hlas svůj, hlubina rukou svých pozdvihla.

11 Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé.

12 V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany.

13 Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. Sélah.

14 Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati měli chudého v skrytě.

15 Bral jsi se po moři na koních svých, skrze hromadu vod mnohých.

16 Slyšel jsem, a zatřáslo se břicho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnivěly, a všecken jsem se třásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když přitáhne na lid, aby jej válečně hubil.

17 Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích:

18 Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého.

19 Hospodin Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje. Přednímu zpěváku na můj neginot.

1 A prayer of Habakkuk the prophet, set to Shigionoth.

2 O Jehovah, I have heard the report of thee, and am afraid:

O Jehovah, revive thy work in the midst of the years;

In the midst of the years make it known;

In wrath remember mercy.

3 God came from Teman,

And the Holy One from mount Paran. [Selah.

His glory covered the heavens,

And the earth was full of his praise.

4 And his brightness was as the light;

He had rays coming forth from his hand;

And there was the hiding of his power.

5 Before him went the pestilence,

And fiery bolts went forth at his feet.

6 He stood, and measured the earth;

He beheld, and drove asunder the nations;

And the eternal mountains were scattered;

The everlasting hills did bow;

His goings were as of old.

7 I saw the tents of Cushan in affliction;

The curtains of the land of Midian did tremble.

8 Was Jehovah displeased with the rivers?

Was thine anger against the rivers,

Or thy wrath against the sea,

That thou didst ride upon thy horses,

Upon thy chariots of salvation?

9 Thy bow was made quite bare;

The oaths to the tribes were a sure word. [Selah.

Thou didst cleave the earth with rivers.

10 The mountains saw thee, and were afraid;

The tempest of waters passed by;

The deep uttered its voice,

And lifted up its hands on high.

11 The sun and moon stood still in their habitation,

At the light of thine arrows as they went,

At the shining of thy glittering spear.

12 Thou didst march though the land in indignation;

Thou didst thresh the nations in anger.

13 Thou wentest forth for the salvation of thy people,

For the salvation of thine anointed;

Thou woundest the head out of the house of the wicked man,

Laying bare the foundation even unto the neck. [Selah.

14 Thou didst pierce with his own staves the head of his warriors:

They came as a whirlwind to scatter me;

Their rejoicing was as to devour the poor secretly.

15 Thou didst tread the sea with thy horses,

The heap of mighty waters.

16 I heard, and my body trembled,

My lips quivered at the voice;

Rottenness entereth into my bones, and I tremble in my place;

Because I must wait quietly for the day of trouble,

For the coming up of the people that invadeth us.

17 For though the fig-tree shall not flourish,

Neither shall fruit be in the vines;

The labor of the olive shall fail,

And the fields shall yield no food;

The flock shall be cut off from the fold,

And there shall be no herd in the stalls:

18 Yet I will rejoice in Jehovah,

I will joy in the God of my salvation.

19 Jehovah, the Lord, is my strength;

And he maketh my feet like hinds’ feet,

And will make me to walk upon my high places.