1 V těch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti. I přišel k němu Izaiáš syn Amosův, prorok, a řekl jemu: Toto praví Hospodin: Zřeď dům svůj, nebo umřeš, a nebudeš živ.

2 I obrátil Ezechiáš tvář svou k stěně, a modlil se Hospodinu.

3 A řekl: Prosím, ó Hospodine, rozpomeň se nyní, že jsem stále chodil před tebou v pravdě a v srdci upřímém, a že jsem to činil, což dobrého jest před očima tvýma. I plakal Ezechiáš pláčem velikým.

4 Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Izaiášovi, řkoucí:

5 Jdi a rci Ezechiášovi: Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého: Slyšelť jsem modlitbu tvou, viděl jsem slzy tvé; aj, já přidám ke dnům tvým patnácte let.

6 A z ruky krále Assyrského vysvobodím tě i město toto, a chrániti budu města tohoto.

7 A toto budeš míti znamení od Hospodina, že Hospodin učiní věc tuto, kterouž mluvil:

8 Aj, já navrátím zpátkem stín po stupních, po nichž sešel na hodinách slunečných Achasových, o deset stupňů. I navrátilo se slunce o deset stupňů, po týchž stupních, po nichž bylo sešlo.

9 Zapsání Ezechiáše krále Judského, když nemocen byl, a ozdravěl po nemoci své:

10 Jáť jsem byl řekl v přestřižení dnů svých, že vejdu do bran hrobu, zbaven budu ostatku let svých.

11 Řekl jsem byl, že neuzřím Hospodina, Hospodina v zemi živých, nebudu vídati člověka více mezi přebývajícími na světě.

12 Přebývání mé pomíjí, a stěhuje se ode mne jako stánek pastýřský; přestřihl jsem jako tkadlec život svůj, od třísní odřeže mne. Dnes dříve než noc přijde, učiníš mi konec.

13 Předkládal jsem sobě v jitře, že jako lev tak potře všecky kosti mé, dnes dříve než noc přijde, že mi učiníš konec.

14 Jako řeřáb a vlaštovice pištěl jsem, lkal jsem jako holubice, oči mé zhůru pozdvižené byly. Pane, násilé trpím, ó prodliž mi života.

15 Ale coť mám více mluviti? I předpověděl mi, i učinil, že živ pobudu mimo všecka léta svá po hořkosti duše své.

16 Pane, kdo po nich i v nich živi budou, všechněm znám bude život dýchání mého, žes mi zdraví navrátil, a mne při životu zachoval.

17 Aj, v čas pokoje potkala mne byla hořkost nejhořčejší, ale tobě zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení, proto že jsi zavrhl za hřbet svůj všecky hříchy mé.

18 Nebo ne hrob oslavuje tebe, ani smrt tě chválí, aniž očekávají ti, jenž do jámy sstupují, pravdy tvé.

19 Ale živý, živý, tenť oslavovati bude tebe, jako já dnes, a otec synům v známost uvodí pravdu tvou.

20 Hospodin vysvobodil mne, a protož písně mé zpívati budeme po všecky dny života našeho v domě Hospodinově.

21 Řekl pak byl Izaiáš: Nechať vezmou hrudu suchých fíků, a přiloží na vřed, a zdráv bude.

22 I řekl byl Ezechiáš: Jaké jest znamení, že vstoupím do domu Hospodinova?

1 In those days was Hezekiah sick unto death. And Isaiah the prophet the son of Amoz came to him, and said unto him, Thus saith Jehovah, Set thy house in order; for thou shalt die, and not live. 2 Then Hezekiah turned his face to the wall, and prayed unto Jehovah, 3 and said, Remember now, O Jehovah, I beseech thee, how I have walked before thee in truth and with a perfect heart, and have done that which is good in thy sight. And Hezekiah wept sore. 4 Then came the word of Jehovah to Isaiah, saying, 5 Go, and say to Hezekiah, Thus saith Jehovah, the God of David thy father, I have heard thy prayer, I have seen thy tears: behold, I will add unto thy days fifteen years. 6 And I will deliver thee and this city out of the hand of the king of Assyria; and I will defend this city. 7 And this shall be the sign unto thee from Jehovah, that Jehovah will do this thing that he hath spoken: 8 behold, I will cause the shadow on the steps, which is gone down on the dial of Ahaz with the sun, to return backward ten steps. So the sun returned ten steps on the dial whereon it was gone down.

9 The writing of Hezekiah king of Judah, when he had been sick, and was recovered of his sickness.

10 I said, In the noontide of my days I shall go into the gates of Sheol:

I am deprived of the residue of my years.

11 I said, I shall not see Jehovah, even Jehovah in the land of the living:

I shall behold man no more with the inhabitants of the world.

12 My dwelling is removed, and is carried away from me as a shepherd’s tent:

I have rolled up, like a weaver, my life; he will cut me off from the loom:

From day even to night wilt thou make an end of me.

13 I quieted myself until morning; as a lion, so he breaketh all my bones:

From day even to night wilt thou make an end of me.

14 Like a swallow or a crane, so did I chatter;

I did moan as a dove; mine eyes fail with looking upward:

O Lord, I am oppressed, be thou my surety.

15 What shall I say? he hath both spoken unto me, and himself hath done it:

I shall go softly all my years because of the bitterness of my soul.

16 O Lord, by these things men live;

And wholly therein is the life of my spirit:

Wherefore recover thou me, and make me to live.

17 Behold, it was for my peace that I had great bitterness:

But thou hast in love to my soul delivered it from the pit of corruption;

For thou hast cast all my sins behind thy back.

18 For Sheol cannot praise thee, death cannot celebrate thee:

They that go down into the pit cannot hope for thy truth.

19 The living, the living, he shall praise thee, as I do this day:

The father to the children shall make known thy truth.

20 Jehovah is ready to save me:

Therefore we will sing my songs with stringed instruments

All the days of our life in the house of Jehovah.

21 Now Isaiah had said, Let them take a cake of figs, and lay it for a plaster upon the boil, and he shall recover. 22 Hezekiah also had said, What is the sign that I shall go up to the house of Jehovah?