1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
1 I am the man that hath seen affliction by the rod of his wrath.
2 He hath led me and caused me to walk in darkness, and not in light.
3 Surely against me he turneth his hand again and again all the day.
4 My flesh and my skin hath he made old; he hath broken my bones.
5 He hath builded against me, and compassed me with gall and travail.
6 He hath made me to dwell in dark places, as those that have been long dead.
7 He hath walled me about, that I cannot go forth; he hath made my chain heavy.
8 Yea, when I cry, and call for help, he shutteth out my prayer.
9 He hath walled up my ways with hewn stone; he hath made my paths crooked.
10 He is unto me as a bear lying in wait, as a lion in secret places.
11 He hath turned aside my ways, and pulled me in pieces; he hath made me desolate.
12 He hath bent his bow, and set me as a mark for the arrow.
13 He hath caused the shafts of his quiver to enter into my reins.
14 I am become a derision to all my people, and their song all the day.
15 He hath filled me with bitterness, he hath sated me with wormwood.
16 He hath also broken my teeth with gravel stones; he hath covered me with ashes.
17 And thou hast removed my soul far off from peace; I forgat prosperity.
18 And I said, My strength is perished, and mine expectation from Jehovah.
19 Remember mine affliction and my misery, the wormwood and the gall.
20 My soul hath them still in remembrance, and is bowed down within me.
21 This I recall to my mind; therefore have I hope.
22 It is of Jehovah’s lovingkindnesses that we are not consumed, because his compassions fail not.
23 They are new every morning; great is thy faithfulness.
24 Jehovah is my portion, saith my soul; therefore will I hope in him.
25 Jehovah is good unto them that wait for him, to the soul that seeketh him.
26 It is good that a man should hope and quietly wait for the salvation of Jehovah.
27 It is good for a man that he bear the yoke in his youth.
28 Let him sit alone and keep silence, because he hath laid it upon him.
29 Let him put his mouth in the dust, if so be there may be hope.
30 Let him give his cheek to him that smiteth him; let him be filled full with reproach.
31 For the Lord will not cast off for ever.
32 For though he cause grief, yet will he have compassion according to the multitude of his lovingkindnesses.
33 For he doth not afflict willingly, nor grieve the children of men.
34 To crush under foot all the prisoners of the earth,
35 To turn aside the right of a man before the face of the Most High,
36 To subvert a man in his cause, the Lord approveth not.
37 Who is he that saith, and it cometh to pass, when the Lord commandeth it not?
38 Out of the mouth of the Most High cometh there not evil and good?
39 Wherefore doth a living man complain, a man for the punishment of his sins?
40 Let us search and try our ways, and turn again to Jehovah.
41 Let us lift up our heart with our hands unto God in the heavens.
42 We have transgressed and have rebelled; thou hast not pardoned.
43 Thou hast covered with anger and pursued us; thou hast slain, thou hast not pitied.
44 Thou hast covered thyself with a cloud, so that no prayer can pass through.
45 Thou hast made us an off-scouring and refuse in the midst of the peoples.
46 All our enemies have opened their mouth wide against us.
47 Fear and the pit are come upon us, devastation and destruction.
48 Mine eye runneth down with streams of water, for the destruction of the daughter of my people.
49 Mine eye poureth down, and ceaseth not, without any intermission,
50 Till Jehovah look down, and behold from heaven.
51 Mine eye affecteth my soul, because of all the daughters of my city.
52 They have chased me sore like a bird, they that are mine enemies without cause.
53 They have cut off my life in the dungeon, and have cast a stone upon me.
54 Waters flowed over my head; I said, I am cut off.
55 I called upon thy name, O Jehovah, out of the lowest dungeon.
56 Thou heardest my voice; hide not thine ear at my breathing, at my cry.
57 Thou drewest near in the day that I called upon thee; thou saidst, Fear not.
58 O Lord, thou hast pleaded the causes of my soul; thou hast redeemed my life.
59 O Jehovah, thou hast seen my wrong; judge thou my cause.
60 Thou hast seen all their vengeance and all their devices against me.
61 Thou hast heard their reproach, O Jehovah, and all their devices against me,
62 The lips of those that rose up against me, and their device against me all the day.
63 Behold thou their sitting down, and their rising up; I am their song.
64 Thou wilt render unto them a recompense, O Jehovah, according to the work of their hands.
65 Thou wilt give them hardness of heart, thy curse unto them.
66 Thou wilt pursue them in anger, and destroy them from under the heavens of Jehovah.