1 Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinai, řka:

2 Mluv synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země, kterouž já dávám vám, odpočívati bude země, nebo sobota jest Hospodinova.

3 Šest let osívati budeš rolí svou, a šest let obřezovati budeš vinici svou a sbírati úrody její.

4 Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země, sobotu Hospodinovu; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati.

5 Což se samo od sebe zrodí obilí tvého, nebudeš toho žíti, a hroznů vinice zanechané od tebe nebudeš sbírati. Rok odpočinutí bude míti země.

6 Ale ovoce země toho odpočinutí budete míti ku pokrmu, ty i služebník tvůj, i děvka tvá, i nájemník tvůj, i příchozí tvůj, kterýž bydlí u tebe,

7 I hovado tvé, i všeliký živočich, kterýž jest v zemi tvé, všecky úrody její budou míti ku pokrmu.

8 Sečteš také sobě sedm téhodnů let, totiž sedmkrát sedm let, tak aby čas sedmi téhodnů let učinil tobě čtyřidceti devět let.

9 Tedy dáš troubiti trubou veselé všudy sedmého měsíce v desátý den; v den očišťování dáš troubiti trubou po vší zemi vaší.

10 I posvětíte léta padesátého, a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto míti budete, abyste se navrátili jeden každý k statku svému, a jeden každý k čeledi své zase přijde.

11 Ten rok milostivý padesátého léta míti budete; nebudete síti, ani žíti toho, což by samo od sebe vzrostlo, ani sbírati vína opuštěných vinic léta toho.

12 Nebo milostivé léto jest, protož za svaté je míti budete; ze všelikého pole jísti budete úrody jeho.

13 Toho léta milostivého navrátí se jeden každý k statku svému.

14 Když nějakou věc prodáš bližnímu svému, aneb koupíš něco od bližního svého, nikoli neutiskujte jeden druhého.

15 Vedlé počtu let po létu milostivém koupíš od bližního svého, a vedlé počtu let, v kterýchž úrody bráti máš, prodá tobě.

16 Čím více bude let, tím větší placení bude, a čím méně let, tím, menší placení bude; nebo počet úrod prodá tobě.

17 Protož nikoli neoklamávejte jeden druhého, ale boj se každý Boha svého; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.

18 Ostříhejte ustanovení mých, a soudy mé zachovávejte a čiňte je, a bydliti budete v zemi té bezpečně.

19 A přinese vám země úrody své; i budete jísti až do sytosti, bydlíce bezpečně v ní.

20 Pakli díte: Co budeme jísti léta sedmého, jestliže nebudeme síti, ani shromažďovati užitků svých?

21 Dám požehnání své vám léta šestého, tak že přinese úrody na tři léta.

22 I budete síti léta osmého, a jísti úrody staré až do léta devátého; dokudž by nezrostly úrody jeho, jísti budete staré.

23 Země pak nebude prodávána v manství; nebo má jest země, a vy jste příchozí a podruzi u mne.

24 A po vší zemi vládařství svého dopustíte dávati výplatu země.

25 Jestliže by ochudl bratr tvůj, tak že by prodal něco z statku svého, tedy přijde příbuzný jeho, nejbližší jeho, a vyplatí prodanou věc od bratra svého.

26 Pakli kdo nemaje výplatce, mohl by tomu sám dosti učiniti, tak že shledal by, což potřebí k vyplacení:

27 Tedy počte léta prodaje svého, a navrátí, což zůstane, tomu, jemuž prodal; tak zase přijde k statku svému.

28 Pakli by nemohl shledati toho, což by navrátiti měl, tedy zůstane věc prodaná v rukou toho, kterýž ji koupil, až do léta milostivého. I postoupí mu ji v čas léta milostivého, a on navrátí se zase k dědictví svému.

29 Když by kdo prodal dům k bydlení v městě hrazeném, bude míti právo k vyplacení jeho, dokudž nevyplní se rok prodaje jeho. Za celý rok bude míti právo k vyplacení jeho.

30 Pakliť ho nevyplatí dříve, než vyjde ten celý rok, tedy zůstane dům ten v městě hrazeném tomu, kterýž jej koupil, dědičně v pronárodech jeho, aniž ho postoupí v létě milostivém.

31 Domové pak ve vsech, kteréž nejsou zdí ohrazené, tak jako pole země počítati se budou. Budou moci býti vyplacováni, a léta milostivého navráceni budou.

32 Ale města Levítská, a domové v městech dědictví jejich, ti vždycky vyplaceni mohou býti od Levítů.

33 Ten pak, kdož vyplacuje, ať jest z Levítů. Aneb ať vyjde kupec z koupeného domu a města dědictví jeho v čas léta milostivého; nebo domové měst Levítských jsou dědictví jejich mezi syny Izraelskými.

34 Pole pak na předměstí měst jejich nebude prodáváno, nebo dědictví jejich věčné jest.

35 Jestliže by schudl bratr tvůj, a ustaly by ruce jeho u tebe, posilníš ho; též příchozí aneb podruh živiti se bude při tobě.

36 Nevezmeš od něho lichvy aneb úroku, ale báti se budeš Boha svého, aby se mohl bratr tvůj živiti u tebe.

37 Peněz svých nedáš jemu na lichvu, aniž pro zisk půjčovati budeš obilí svého.

38 Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptské, abych vám dal zemi Kananejskou, a byl vám za Boha.

39 Jestliže by pak schudl bratr tvůj u tebe, tak že by se prodal tobě, nebudeš ho podrobovati v dílo otrocké.

40 Jakožto nájemník a jako podruh bude při tobě; až do léta milostivého sloužiti bude u tebe.

41 Potom vyjde od tebe s dětmi svými, a navrátí se k čeledi své, a v dědictví otců svých navrátí se.

42 Nebo jsou služebníci moji, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské; nebudou prodáváni tak jako jiní služebníci.

43 Nebudeš panovati nad ním tvrdě, ale báti se budeš Boha svého.

44 Služebník pak tvůj aneb děvka tvá, kteréž míti budeš, budou z národů těch, kteříž jsou vůkol vás; z nich kupovati budete služebníky a děvky.

45 I od synů bydlitelů, kteříž jsou u vás pohostinu, od těch kupovati budete, a z čeledí těch, kteříž jsou s vámi, kteréž zplodili v zemi vaší, a budou vám v dědictví.

46 A vládnouti budete jimi právem dědičným, i synové vaší po vás, abyste je dědičně obdrželi. Na věčnost služby jejich užívati budete, ale nad bratřími svými, syny Izraelskými, nižádný nad bratrem svým nebude tvrdě panovati.

47 Jestliže by pak zbohatl příchozí aneb host, kterýž bydlí s tebou, a bratr tvůj přišel by na chudobu při něm, tak že by se prodal příchozímu aneb hosti tvému, aneb obyvateli, kterýž jest z čeledi cizí,

48 Když by se tedy prodal, může zase vyplacen býti. Někdo z bratří jeho vyplatí ho.

49 Buďto strýc jeho, aneb syn strýce jeho vyplatí jej, aneb někdo z přátel krevních jeho, z rodiny jeho, vyplatí ho; aneb jestli potom sám bude moci s to býti, vyplatí se.

50 I počte se s tím, kterýž ho koupil, od léta, v kterémž se jemu prodal, až do léta milostivého, aby peníze, za něž jest prodán, byly vedlé počtu let; a jakožto s nájemníkem, tak se s ním stane.

51 Jestliže ještě mnoho let zůstává k létu milostivému, vedlé nich navrátí výplatu svou z peněz, za něž koupen jest.

52 Pakli málo zůstává let do léta milostivého, tedy počte se s ním, a vedlé počtu let jeho navrátí výplatu svou.

53 Tak jako s čeledínem ročním nakládáno bude s ním; nebude nad ním tvrdě panovati před očima tvýma.

54 Pakli by se nevyplatil v těch letech, tedy vyjde léta milostivého on, i synové jeho s ním.

55 Nebo synové Izraelští jsou moji služebníci, služebníci moji jsou, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské: Já Hospodin Bůh váš.

1 And Jehovah spake unto Moses in mount Sinai, saying, 2 Speak unto the children of Israel, and say unto them, When ye come into the land which I give you, then shall the land keep a sabbath unto Jehovah. 3 Six years thou shalt sow thy field, and six years thou shalt prune thy vineyard, and gather in the fruits thereof; 4 but in the seventh year shall be a sabbath of solemn rest for the land, a sabbath unto Jehovah: thou shalt neither sow thy field, nor prune thy vineyard. 5 That which groweth of itself of thy harvest thou shalt not reap, and the grapes of thy undressed vine thou shalt not gather: it shall be a year of solemn rest for the land. 6 And the sabbath of the land shall be for food for you; for thee, and for thy servant and for thy maid, and for thy hired servant and for thy stranger, who sojourn with thee. 7 And for thy cattle, and for the beasts that are in thy land, shall all the increase thereof be for food.

8 And thou shalt number seven sabbaths of years unto thee, seven times seven years; and there shall be unto thee the days of seven sabbaths of years, even forty and nine years. 9 Then shalt thou send abroad the loud trumpet on the tenth day of the seventh month; in the day of atonement shall ye send abroad the trumpet throughout all your land. 10 And ye shall hallow the fiftieth year, and proclaim liberty throughout the land unto all the inhabitants thereof: it shall be a jubilee unto you; and ye shall return every man unto his possession, and ye shall return every man unto his family. 11 A jubilee shall that fiftieth year be unto you: ye shall not sow, neither reap that which groweth of itself in it, nor gather the grapes in it of the undressed vines. 12 For it is a jubilee; it shall be holy unto you: ye shall eat the increase thereof out of the field.

13 In this year of jubilee ye shall return every man unto his possession. 14 And if thou sell aught unto thy neighbor, or buy of thy neighbor’s hand, ye shall not wrong one another. 15 According to the number of years after the jubilee thou shalt buy of thy neighbor, and according unto the number of years of the crops he shall sell unto thee. 16 According to the multitude of the years thou shalt increase the price thereof, and according to the fewness of the years thou shalt diminish the price of it; for the number of the crops doth he sell unto thee. 17 And ye shall not wrong one another; but thou shalt fear thy God: for I am Jehovah your God.

18 Wherefore ye shall do my statutes, and keep mine ordinances and do them; and ye shall dwell in the land in safety. 19 And the land shall yield its fruit, and ye shall eat your fill, and dwell therein in safety. 20 And if ye shall say, What shall we eat the seventh year? behold, we shall not sow, nor gather in our increase; 21 then I will command my blessing upon you in the sixth year, and it shall bring forth fruit for the three years. 22 And ye shall sow the eighth year, and eat of the fruits, the old store; until the ninth year, until its fruits come in, ye shall eat the old store.

23 And the land shall not be sold in perpetuity; for the land is mine: for ye are strangers and sojourners with me. 24 And in all the land of your possession ye shall grant a redemption for the land. 25 If thy brother be waxed poor, and sell some of his possession, then shall his kinsman that is next unto him come, and shall redeem that which his brother hath sold. 26 And if a man have no one to redeem it, and he be waxed rich and find sufficient to redeem it; 27 then let him reckon the years of the sale thereof, and restore the overplus unto the man to whom he sold it; and he shall return unto his possession. 28 But if he be not able to get it back for himself, then that which he hath sold shall remain in the hand of him that hath bought it until the year of jubilee: and in the jubilee it shall go out, and he shall return unto his possession.

29 And if a man sell a dwelling-house in a walled city, then he may redeem it within a whole year after it is sold; for a full year shall he have the right of redemption. 30 And if it be not redeemed within the space of a full year, then the house that is in the walled city shall be made sure in perpetuity to him that bought it, throughout his generations: it shall not go out in the jubilee. 31 But the houses of the villages which have no wall round about them shall be reckoned with the fields of the country: they may be redeemed, and they shall go out in the jubilee. 32 Nevertheless the cities of the Levites, the houses of the cities of their possession, may the Levites redeem at any time. 33 And if one of the Levites redeem, then the house that was sold, and the city of his possession, shall go out in the jubilee; for the houses of the cities of the Levites are their possession among the children of Israel. 34 But the field of the suburbs of their cities may not be sold; for it is their perpetual possession.

35 And if thy brother be waxed poor, and his hand fail with thee; then thou shalt uphold him: as a stranger and a sojourner shall he live with thee. 36 Take thou no interest of him or increase, but fear thy God; that thy brother may live with thee. 37 Thou shalt not give him thy money upon interest, nor give him thy victuals for increase. 38 I am Jehovah your God, who brought you forth out of the land of Egypt, to give you the land of Canaan, and to be your God.

39 And if thy brother be waxed poor with thee, and sell himself unto thee; thou shalt not make him to serve as a bond-servant. 40 As a hired servant, and as a sojourner, he shall be with thee; he shall serve with thee unto the year of jubilee: 41 then shall he go out from thee, he and his children with him, and shall return unto his own family, and unto the possession of his fathers shall he return. 42 For they are my servants, whom I brought forth out of the land of Egypt: they shall not be sold as bondmen. 43 Thou shalt not rule over him with rigor, but shalt fear thy God. 44 And as for thy bondmen, and thy bondmaids, whom thou shalt have; of the nations that are round about you, of them shall ye buy bondmen and bondmaids. 45 Moreover of the children of the strangers that sojourn among you, of them shall ye buy, and of their families that are with you, which they have begotten in your land: and they shall be your possession. 46 And ye shall make them an inheritance for your children after you, to hold for a possession; of them shall ye take your bondmen for ever: but over your brethren the children of Israel ye shall not rule, one over another, with rigor.

47 And if a stranger or sojourner with thee be waxed rich, and thy brother be waxed poor beside him, and sell himself unto the stranger or sojourner with thee, or to the stock of the stranger’s family; 48 after that he is sold he may be redeemed: one of his brethren may redeem him; 49 or his uncle, or his uncle’s son, may redeem him, or any that is nigh of kin unto him of his family may redeem him; or if he be waxed rich, he may redeem himself. 50 And he shall reckon with him that bought him from the year that he sold himself to him unto the year of jubilee: and the price of his sale shall be according unto the number of years; according to the time of a hired servant shall he be with him. 51 If there be yet many years, according unto them he shall give back the price of his redemption out of the money that he was bought for. 52 And if there remain but few years unto the year of jubilee, then he shall reckon with him; according unto his years shall he give back the price of his redemption. 53 As a servant hired year by year shall he be with him: he shall not rule with rigor over him in thy sight. 54 And if he be not redeemed by these means, then he shall go out in the year of jubilee, he, and his children with him. 55 For unto me the children of Israel are servants; they are my servants whom I brought forth out of the land of Egypt: I am Jehovah your God.