1 Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.
2 Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
3 A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.
4 I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?
5 Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.
6 Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.
7 Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete.
8 Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.
9 Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.
10 Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.
11 Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.
12 Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?
13 I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.
14 A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?
15 A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.
16 I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.
17 Když pak byl večer, přišel se dvanácti.
18 A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.
19 A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?
20 On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.
21 Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.
22 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
23 A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.
24 I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.
25 Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.
26 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
27 Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.
28 Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.
29 Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.
30 Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.
31 On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.
32 I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.
33 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.
34 I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.
35 A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.
36 I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.
37 I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?
38 Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
39 A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.
40 A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.
41 I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
42 Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.
43 A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.
44 Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.
45 A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.
46 Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.
47 Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.
48 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?
49 Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma.
50 Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli.
51 Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.
52 On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.
53 I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.
54 Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.
55 Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.
56 Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.
57 Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:
58 My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.
59 Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.
60 Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?
61 Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?
62 A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.
63 Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?
64 Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.
65 I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.
66 A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.
67 A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.
68 Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.
69 Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.
70 A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.
71 On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.
72 A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.
1 Now after two days was the feast of the passover and the unleavened bread: and the chief priests and the scribes sought how they might take him with subtlety, and kill him: 2 for they said, Not during the feast, lest haply there shall be a tumult of the people.
3 And while he was in Bethany in the house of Simon the leper, as he sat at meat, there came a woman having an alabaster cruse of ointment of pure nard very costly; and she brake the cruse, and poured it over his head. 4 But there were some that had indignation among themselves, saying, To what purpose hath this waste of the ointment been made? 5 For this ointment might have been sold for above three hundred shillings, and given to the poor. And they murmured against her. 6 But Jesus said, Let her alone; why trouble ye her? she hath wrought a good work on me. 7 For ye have the poor always with you, and whensoever ye will ye can do them good: but me ye have not always. 8 She hath done what she could; she hath anointed my body beforehand for the burying. 9 And verily I say unto you, Wheresoever the gospel shall be preached throughout the whole world, that also which this woman hath done shall be spoken of for a memorial of her.
10 And Judas Iscariot, he that was one of the twelve, went away unto the chief priests, that he might deliver him unto them. 11 And they, when they heard it, were glad, and promised to give him money. And he sought how he might conveniently deliver him unto them.
12 And on the first day of unleavened bread, when they sacrificed the passover, his disciples say unto him, Where wilt thou that we go and make ready that thou mayest eat the passover? 13 And he sendeth two of his disciples, and saith unto them, Go into the city, and there shall meet you a man bearing a pitcher of water: follow him; 14 and wheresoever he shall enter in, say to the master of the house, The Teacher saith, Where is my guest-chamber, where I shall eat the passover with my disciples? 15 And he will himself show you a large upper room furnished and ready: and there make ready for us. 16 And the disciples went forth, and came into the city, and found as he had said unto them: and they made ready the passover.
17 And when it was evening he cometh with the twelve. 18 And as they sat and were eating, Jesus said, Verily I say unto you, One of you shall betray me, even he that eateth with me. 19 They began to be sorrowful, and to say unto him one by one, Is it I? 20 And he said unto them, It is one of the twelve, he that dippeth with me in the dish. 21 For the Son of man goeth, even as it is written of him: but woe unto that man through whom the Son of man is betrayed! good were it for that man if he had not been born.
22 And as they were eating, he took bread, and when he had blessed, he brake it, and gave to them, and said, Take ye: this is my body. 23 And he took a cup, and when he had given thanks, he gave to them: and they all drank of it. 24 And he said unto them, This is my blood of the covenant, which is poured out for many. 25 Verily I say unto you, I shall no more drink of the fruit of the vine, until that day when I drink it new in the kingdom of God.
26 And when they had sung a hymn, they went out unto the mount of Olives.
27 And Jesus saith unto them, All ye shall be offended: for it is written, I will smite the shepherd, and the sheep shall be scattered abroad. 28 Howbeit, after I am raised up, I will go before you into Galilee. 29 But Peter said unto him, Although all shall be offended, yet will not I. 30 And Jesus saith unto him, Verily I say unto thee, that thou to-day, even this night, before the cock crow twice, shalt deny me thrice. 31 But he spake exceeding vehemently, If I must die with thee, I will not deny thee. And in like manner also said they all.
32 And they come unto a place which was named Gethsemane: and he saith unto his disciples, Sit ye here, while I pray. 33 And he taketh with him Peter and James and John, and began to be greatly amazed, and sore troubled. 34 And he saith unto them, My soul is exceeding sorrowful even unto death: abide ye here, and watch. 35 And he went forward a little, and fell on the ground, and prayed that, if it were possible, the hour might pass away from him. 36 And he said, Abba, Father, all things are possible unto thee; remove this cup from me: howbeit not what I will, but what thou wilt. 37 And he cometh, and findeth them sleeping, and saith unto Peter, Simon, sleepest thou? couldest thou not watch one hour? 38 Watch and pray, that ye enter not into temptation: the spirit indeed is willing, but the flesh is weak. 39 And again he went away, and prayed, saying the same words. 40 And again he came, and found them sleeping, for their eyes were very heavy; and they knew not what to answer him. 41 And he cometh the third time, and saith unto them, Sleep on now, and take your rest: it is enough; the hour is come; behold, the Son of man is betrayed into the hands of sinners. 42 Arise, let us be going: behold, he that betrayeth me is at hand. 43 And straightway, while he yet spake, cometh Judas, one of the twelve, and with him a multitude with swords and staves, from the chief priests and the scribes and the elders. 44 Now he that betrayed him had given them a token, saying, Whomsoever I shall kiss, that is he; take him, and lead him away safely. 45 And when he was come, straightway he came to him, and saith, Rabbi; and kissed him. 46 And they laid hands on him, and took him. 47 But a certain one of them that stood by drew his sword, and smote the servant of the high priest, and struck off his ear. 48 And Jesus answered and said unto them, Are ye come out, as against a robber, with swords and staves to seize me? 49 I was daily with you in the temple teaching, and ye took me not: but this is done that the scriptures might be fulfilled. 50 And they all left him, and fled.
51 And a certain young man followed with him, having a linen cloth cast about him, over his naked body: and they lay hold on him; 52 but he left the linen cloth, and fled naked.
53 And they led Jesus away to the high priest: and there come together with him all the chief priests and the elders and the scribes. 54 And Peter had followed him afar off, even within, into the court of the high priest; and he was sitting with the officers, and warming himself in the light of the fire. 55 Now the chief priests and the whole council sought witness against Jesus to put him to death; and found it not. 56 For many bare false witness against him, and their witness agreed not together. 57 And there stood up certain, and bare false witness against him, saying, 58 We heard him say, I will destroy this temple that is made with hands, and in three days I will build another made without hands. 59 And not even so did their witness agree together. 60 And the high priest stood up in the midst, and asked Jesus, saying, Answerest thou nothing? what is it which these witness against thee? 61 But he held his peace, and answered nothing. Again the high priest asked him, and saith unto him, Art thou the Christ, the Son of the Blessed? 62 And Jesus said, I am: and ye shall see the Son of man sitting at the right hand of Power, and coming with the clouds of heaven. 63 And the high priest rent his clothes, and saith, What further need have we of witnesses? 64 Ye have heard the blasphemy: what think ye? And they all condemned him to be worthy of death. 65 And some began to spit on him, and to cover his face, and to buffet him, and to say unto him, Prophesy: and the officers received him with blows of their hands.
66 And as Peter was beneath in the court, there cometh one of the maids of the high priest; 67 and seeing Peter warming himself, she looked upon him, and saith, Thou also wast with the Nazarene, even Jesus. 68 But he denied, saying, I neither know, nor understand what thou sayest: and he went out into the porch; and the cock crew. 69 And the maid saw him, and began again to say to them that stood by, This is one of them. 70 But he again denied it. And after a little while again they that stood by said to Peter, Of a truth thou art one of them; for thou art a Galilæan. 71 But he began to curse, and to swear, I know not this man of whom ye speak. 72 And straightway the second time the cock crew. And Peter called to mind the word, how that Jesus said unto him, Before the cock crow twice, thou shalt deny me thrice. And when he thought thereon, he wept.