1 Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,

2 Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,

3 Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.

4 Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.

5 Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,

6 Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.

7 Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.

8 Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.

9 Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země?

10 Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.

11 A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,

12 Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,

13 Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,

14 Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;

15 Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,

16 Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.

17 A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,

18 Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.

19 Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.

20 Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista,

21 Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,

22 Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,

23 Obnoviti se pak duchem mysli vaší,

24 A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.

25 Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové.

26 Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.

27 Nedávejte místa ďáblu.

28 Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému.

29 Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.

30 A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení.

31 Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,

32 Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.

1 I then, the prisoner in the Lord, make this request from my heart, that you will see that your behaviour is a credit to the position which God's purpose has given you,

2 With all gentle and quiet behaviour, taking whatever comes, putting up with one another in love;

3 Taking care to keep the harmony of the Spirit in the yoke of peace.

4 There is one body and one Spirit, even as you have been marked out by God in the one hope of his purpose for you;

5 One Lord, one faith, one baptism,

6 One God and Father of all, who is over all, and through all, and in all.

7 But to every one of us has grace been given in the measure of the giving of Christ.

8 For this reason he says, He went up on high, taking his prisoners with him, and gave freely to men.

9 (Now this, He went up, what is it but that he first went down into the lower parts of the earth?

10 He who went down is the same who went up far over all the heavens so that he might make all things complete.)

11 And he gave some as Apostles, and some, prophets; and some, preachers of the good news; and some to give care and teaching;

12 For the training of the saints as servants in the church, for the building up of the body of Christ:

13 Till we all come to the harmony of the faith, and of the knowledge of the Son of God, to full growth, to the full measure of Christ:

14 So that we may be no longer children, sent this way and that, turned about by every wind of teaching, by the twisting and tricks of men, by the deceits of error;

15 But saying true words in love, may come to full growth in him, who is the head, even Christ;

16 Through whom all the body, being rightly formed and united together, by the full working of every part, is increased to the building up of itself in love.

17 This I say, then, and give witness in the Lord, that you are to go no longer in the way of the Gentiles whose minds are turned to that which has no profit,

18 Whose thoughts are dark, to whom the life of God is strange because they are without knowledge, and their hearts have been made hard;

19 Who having no more power of feeling, have given themselves up to evil passions, to do all unclean things with overmuch desire.

20 For this was not the teaching of Christ which was given to you;

21 If in fact you gave ear to him, and were given teaching in him, even as what is true is made clear in Jesus:

22 That you are to put away, in relation to your earlier way of life, the old man, which has become evil by love of deceit;

23 And be made new in the spirit of your mind,

24 And put on the new man, to which God has given life, in righteousness and a true and holy way of living.

25 And so, putting away false words, let everyone say what is true to his neighbour: for we are parts one of another.

26 Be angry without doing wrong; let not the sun go down on your wrath;

27 And do not give way to the Evil One.

28 Let him who was a thief be so no longer, but let him do good work with his hands, so that he may have something to give to him who is in need.

29 Let no evil talk come out of your mouth, but only what is good for giving necessary teaching, and for grace to those who give ear.

30 And do not give grief to the Holy Spirit of God, by whom you were marked for the day of salvation.

31 Let all bitter, sharp and angry feeling, and noise, and evil words, be put away from you, with all unkind acts;

32 And be kind to one another, full of pity, having forgiveness for one another, even as God in Christ had forgiveness for you.