1 Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2 Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.
6 Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
11 Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
16 A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19 Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
20 Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
22 Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
23 A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
26 A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29 A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30 Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
1 I say what is true in Christ, and not what is false, my mind giving witness with me in the Holy Spirit,
2 That I am full of sorrow and pain without end.
3 For I have a desire to take on myself the curse for my brothers, my family in the flesh:
4 Who are Israelites: who have the place of sons, and the glory, and the agreements with God, and the giving of the law, and the worship, and the hope offered by God:
5 Whose are the fathers, and of whom came Christ in the flesh, who is over all, God, to whom be blessing for ever. So be it.
6 But it is not as if the word of God was without effect. For they are not all Israel, who are of Israel:
7 And they are not all children because they are the seed of Abraham; but, In Isaac will your seed be named.
8 That is, it is not the children of the flesh, but the children of God's undertaking, who are named as the seed.
9 For this is the word of God's undertaking, At this time will I come, and Sarah will have a son.
10 And not only so, but Rebecca being about to have a child by our father Isaac--
11 Before the children had come into existence, or had done anything good or bad, in order that God's purpose and his selection might be effected, not by works, but by him whose purpose it is,
12 It was said to her, The older will be the servant of the younger.
13 Even as it is said, I had love for Jacob, but for Esau I had hate.
14 What may we say then? is God not upright? let it not be said.
15 For he says to Moses, I will have mercy on whom I will have mercy, and pity on whom I will have pity.
16 So then, it is not by the desire or by the attempt of man, but by the mercy of God.
17 For the holy Writings say to Pharaoh, For this same purpose did I put you on high, so that I might make my power seen in you, and that there might be knowledge of my name through all the earth.
18 So then, at his pleasure he has mercy on a man, and at his pleasure he makes the heart hard.
19 But you will say to me, Why does he still make us responsible? who is able to go against his purpose?
20 But, O man, who are you, to make answer against God? May the thing which is made say to him who made it, Why did you make me so?
21 Or has not the potter the right to make out of one part of his earth a vessel for honour, and out of another a vessel for shame?
22 What if God, desiring to let his wrath and his power be seen, for a long time put up with the vessels of wrath which were ready for destruction:
23 And to make clear the wealth of his glory to vessels of mercy, which he had before made ready for glory,
24 Even us, who were marked out by him, not only from the Jews, but from the Gentiles?
25 As he says in Hosea, They will be named my people who were not my people, and she will be loved who was not loved.
26 And in the place where it was said to them, You are not my people, there they will be named the sons of the living God.
27 And Isaiah says about Israel, Even if the number of the children of Israel is as the sand of the sea, only a small part will get salvation:
28 For the Lord will give effect to his word on the earth, putting an end to it and cutting it short.
29 And, as Isaiah had said before, If the Lord of armies had not given us a seed, we would have been like Sodom and Gomorrah.
30 What then may we say? That the nations who did not go after righteousness have got righteousness, even the righteousness which is of faith:
31 But Israel, going after a law of righteousness, did not get it.
32 Why? Because they were not searching for it by faith, but by works. They came up against the stone which was in the way;
33 As it is said, See, I am putting in Zion a stone causing a fall, and a rock in the way: but he who has faith in him will not be put to shame.