1 Řekla jí potom Noémi svegruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobě odpočinutí, aby tobě dobře bylo?
2 Anobrž zdaliž Bóz ten příbuzný náš, s jehož jsi děvečkami byla, nebude víti ječmene na humně noci této?
3 Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno, však tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé než by přestal jísti a píti.
4 A když půjde ležeti, znamenej místo, na kterémž lehne, a přijduc, pozdvihneš pláště u noh jeho, a tu se položíš; on pak oznámí tobě, co bys měla činiti.
5 Jížto Rut řekla: Cokoli mi rozkážeš, učiním.
6 Šla tedy na to humno, a učinila všecko, což jí rozkázala svegruše její.
7 Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spáti vedlé stohu; přišla i ona tiše, a pozdvihši pláště u noh jeho, položila se.
8 A když bylo o půl noci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena leží u noh jeho.
9 I řekl: Kdo jsi ty? A ona odpověděla: Já jsem Rut, děvka tvá. Vztáhni křídlo pláště svého na děvku svou, nebo příbuzný jsi.
10 A on řekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. Větší jsi nyní pobožnosti dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládenců bohatých aneb chudých.
11 Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, čehož žádáš, učiním tobě, nebo víť všecko město lidu mého, že jsi ty žena šlechetná.
12 A také jest to pravé, že jsem příbuzný tvůj, ale jestiť příbuzný bližší nežli já.
13 Odpočiniž tu přes noc, a když bude ráno, jestližeť on bude chtíti práva příbuznosti k tobě užiti, dobře, nechť užive. Pakliť nebude chtíti práva užiti k tobě, já právem příbuznosti pojmu tebe, živť jest Hospodin. Spiž tu až do jitra.
14 A tak spala u noh jeho až do jitra. Potom vstala prvé, nežli by kdo poznati mohl bližního svého; nebo pečoval Bóz, aby někdo nezvěděl, že přišla žena ta na humno.
15 A řekl: Přines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji držela, naměřiv jí šest měr ječmene, vložil na ni. I vešla do města.
16 A přišla k svegruši své. Kteráž řekla: Kdo jsi ty, dcero má? I vypravovala jí všecko, což jí učinil muž ten.
17 A řekla: Šest měr těchto ječmene dal mi, nebo řekl ke mně: Nenavrátíš se prázdná k svegruši své.
18 I řekla jí Noémi: Počekej, dcero má, až porozumíš, jak to padne; neboť neobleví muž ten, až tu věc dnes k místu přivede.
1 路 得 的 婆 婆 拿 俄 米 对 他 说 : 女 儿 啊 , 我 不 当 为 你 找 个 安 身 之 处 , 使 你 享 福 么 ?
2 你 与 波 阿 斯 的 使 女 常 在 一 处 , 波 阿 斯 不 是 我 们 的 亲 族 么 ? 他 今 夜 在 场 上 簸 大 麦 ;
3 你 要 沐 浴 抹 膏 , 换 上 衣 服 , 下 到 场 上 , 却 不 要 使 那 人 认 出 你 来 。 你 等 他 吃 喝 完 了 ,
4 到 他 睡 的 时 候 , 你 看 准 他 睡 的 地 方 , 就 进 去 掀 幵 他 脚 上 的 被 , 躺 卧 在 那 里 , 他 必 告 诉 你 所 当 做 的 事 。
5 路 得 说 : 凡 你 所 吩 咐 的 , 我 必 遵 行 。
6 路 得 就 下 到 场 上 , 照 他 婆 婆 所 吩 咐 他 的 而 行 。
7 波 阿 斯 吃 喝 完 了 , 心 里 欢 畅 , 就 去 睡 在 麦 堆 旁 边 。 路 得 便 悄 悄 地 来 掀 幵 他 脚 上 的 被 , 躺 卧 在 那 里 。
8 到 了 夜 半 , 那 人 忽 然 惊 醒 , 翻 过 身 来 , 不 料 冇 女 子 躺 在 他 的 脚 下 。
9 他 就 说 : 你 是 谁 ? 回 答 说 : 我 是 你 的 婢 女 路 得 。 求 你 用 你 的 衣 襟 遮 盖 我 , 因 为 你 是 我 一 个 至 近 的 亲 属 。
10 波 阿 斯 说 : 女 儿 啊 , 愿 你 蒙 耶 和 华 赐 福 。 你 末 后 的 恩 比 先 前 更 大 ; 因 为 少 年 人 无 论 贫 富 , 你 都 没 冇 跟 从 。
11 女 儿 啊 , 现 在 不 要 惧 怕 , 凡 你 所 说 的 , 我 必 照 着 行 ; 我 本 城 的 人 都 知 道 你 是 个 贤 德 的 女 子 。
12 我 实 在 是 你 一 个 至 近 的 亲 属 , 只 是 还 冇 一 个 人 比 我 更 近 。
13 你 今 夜 在 这 里 住 宿 , 明 早 他 若 肯 为 你 尽 亲 属 的 本 分 , 就 由 他 罢 ! 倘 若 不 肯 , 我 指 着 永 生 的 耶 和 华 起 誓 , 我 必 为 你 尽 了 本 分 , 你 只 管 躺 到 天 亮 。
14 路 得 便 在 他 脚 下 躺 到 天 快 亮 , 人 彼 此 不 能 辨 认 的 时 候 就 起 来 了 。 波 阿 斯 说 : 不 可 使 人 知 道 冇 女 子 到 场 上 来 ;
15 又 对 路 得 说 : 打 幵 你 所 披 的 外 衣 。 他 打 幵 了 , 波 阿 斯 就 撮 了 六 簸 箕 大 麦 , 帮 他 扛 在 肩 上 , 他 便 进 城 去 了 。
16 路 得 回 到 婆 婆 那 里 , 婆 婆 说 : 女 儿 啊 , 怎 么 样 了 ? 路 得 就 将 那 人 向 他 所 行 的 述 说 了 一 遍 ,
17 又 说 : 那 人 给 了 我 六 簸 箕 大 麦 , 对 我 说 : 你 不 可 空 手 回 去 见 你 的 婆 婆 。
18 婆 婆 说 : 女 儿 啊 , 你 只 管 安 坐 等 候 , 看 这 事 怎 样 成 就 , 因 为 那 人 今 日 不 办 成 这 事 必 不 休 息 。