1 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení naše v bázni Boží.

2 Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.

3 Nepravím toho ku potupě vaší, poněvadž jsem napřed pověděl, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemříti i spolu živi býti.

4 Mnohéť jsem k vám důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, a rozhojňujiť se v radosti ve všelikém soužení našem.

5 Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem souženi jsme byli; měli jsme zevnitř boje, vnitř strachy.

6 Ale ten, jenž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze Titův příchod.

7 A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.

8 A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.

9 Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.

10 Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek světa způsobuje smrt.

11 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té příhodě.

12 A ač psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před obličejem Božím.

13 Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,

14 A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.

15 A hojněji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.

16 Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.

1 親 愛 的 弟 兄 阿 、 我 們 既 有 這 等 應 許 、 就 當 潔 淨 自 己 、 除 去 身 體 靈 魂 一 切 的 污 穢 、 敬 畏   神 、 得 以 成 聖 。

2 你 們 要 心 地 寬 大 收 納 我 們 . 我 們 未 曾 虧 負 誰 、 未 曾 敗 壞 誰 、 未 曾 佔 誰 的 便 宜 。

3 我 說 這 話 、 不 是 要 定 你 們 的 罪 . 我 已 經 說 過 、 你 們 常 在 我 們 心 裡 、 情 願 與 你 們 同 生 同 死 。

4 我 大 大 的 放 膽 、 向 你 們 說 話 . 我 因 你 們 多 多 誇 口 、 滿 得 安 慰 . 我 們 在 一 切 患 難 中 分 外 的 快 樂 。

5 我 們 從 前 就 是 到 了 馬 其 頓 的 時 候 、 身 體 也 不 得 著 安 寧 、 周 圍 遭 患 難 、 外 有 爭 戰 、 內 有 懼 怕 .

6 但 那 安 慰 喪 氣 之 人 的   神 、 藉 著 提 多 來 安 慰 了 我 們 .

7 不 但 藉 著 他 來 、 也 藉 著 他 從 你 們 所 得 的 安 慰 、 安 慰 了 我 們 . 因 他 把 你 們 的 想 念 、 哀 慟 、 和 向 我 的 熱 心 、 都 告 訴 了 我 、 叫 我 更 加 歡 喜 。

8 我 先 前 寫 信 叫 你 們 憂 愁 . 我 後 來 雖 然 懊 悔 、 如 今 卻 不 懊 悔 . 因 我 知 道 那 信 叫 你 們 憂 愁 、 不 過 是 暫 時 的 。

9 如 今 我 歡 喜 、 不 是 因 你 們 憂 愁 、 是 因 你 們 從 憂 愁 中 生 出 懊 悔 來 . 你 們 依 著   神 的 意 思 憂 愁 、 凡 事 就 不 至 於 因 我 們 受 虧 損 了 。

10 因 為 依 著   神 的 意 思 憂 愁 、 就 生 出 沒 有 後 悔 的 懊 悔 來 、 以 致 得 救 . 但 世 俗 的 憂 愁 、 是 叫 人 死 。

11 你 看 、 你 們 依 著   神 的 意 思 憂 愁 、 從 此 就 生 出 何 等 的 慇 懃 、 自 訴 、 自 恨 、 恐 懼 、 想 念 、 熱 心 、 責 罰 . 〔 或 作 自 責 〕 在 這 一 切 事 上 你 們 都 表 明 自 己 是 潔 淨 的 。

12 我 雖 然 從 前 寫 信 給 你 們 、 卻 不 是 為 那 虧 負 人 的 、 也 不 是 為 那 受 人 虧 負 的 、 乃 要 在   神 面 前 、 把 你 們 顧 念 我 們 的 熱 心 、 表 明 出 來 。

13 故 此 我 們 得 了 安 慰 、 並 且 在 安 慰 之 中 、 因 你 們 眾 人 使 提 多 心 裡 暢 快 歡 喜 、 我 們 就 更 加 歡 喜 了 。

14 我 若 對 提 多 誇 獎 了 你 們 甚 麼 、 也 覺 得 沒 有 慚 愧 . 因 我 對 提 多 誇 獎 你 們 的 話 、 成 了 真 的 . 正 如 我 對 你 們 所 說 的 話 、 也 都 是 真 的 。

15 並 且 提 多 想 起 你 們 眾 人 的 順 服 、 是 怎 樣 恐 懼 戰 兢 的 接 待 他 、 他 愛 你 們 的 心 腸 就 越 發 熱 了 。

16 我 如 今 歡 喜 、 能 在 凡 事 上 為 你 們 放 心 。