1 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, a mluv k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.2 Pakli nebudeš chtíti propustiti, než předce držeti je budeš:3 Aj, ruka Hospodinova bude na dobytku tvém, kterýž jest na poli, na koních, na oslích, na velbloudích, na volích a na ovcech, mor těžký velmi.4 A učiní Hospodin rozdíl mezi dobytky Izraelských a mezi dobytky Egyptských, aby nic neumřelo ze všeho, což jest synů Izraelských.5 A uložil Hospodin čas jistý, řka: Zítra učiní Hospodin věc takovou na zemi.6 I učinil Hospodin tu věc na zejtří, a pomřel všecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo.7 I poslal Farao, a aj, neumřelo z dobytků Izraelských ani jedno. Ale obtíženo jest srdce Faraonovo, a nepropustil lidu.8 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Vezměte sobě plné hrsti své popela z peci, a ať jej sype Mojžíš k nebi před očima Faraonovýma.9 I obrátí se v prach po vší zemi Egyptské, a budou z něho na lidech i na hovadech vředové prýštící se neštovicemi po vší zemi Egyptské.10 Nabravše tedy popela z peci, stáli před Faraonem, a sypal jej Mojžíš k nebi. I byli vředové plní neštovic, prýštící se na lidech i na hovadech.11 Aniž mohli čarodějníci státi před Mojžíšem pro vředy; nebo byli vředové na čarodějnících i na všech Egyptských.12 I zsilil Hospodin srdce Faraonovo, a neposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi.13 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstana ráno, postav se před Faraonem, a rci k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.14 Nebo já teď již pošli všecky rány své na srdce tvé, i na služebníky tvé a na lid tvůj, abys věděl, žeť není podobného mně na vší zemi.15 Nebo nyní, když jsem vztáhl ruku svou, byl bych tebe také ranil i lid tvůj morem tím; a tak bys byl vyhlazen z země.16 Ale však proto jsem tě zachoval, abych ukázal na tobě moc svou, a aby vypravovali jméno mé na vší zemi.17 Ještě ty pozdvihuješ se proti lidu mému, nechtěje ho propustiti?18 Aj, já dštíti budu zítra v tentýž čas krupobitím těžkým náramně, jakéhož nebylo v Egyptě od toho dne, jakž založen jest, až do tohoto času.19 Protož nyní pošli, shromažď dobytek svůj a cokoli máš na poli. Na všecky lidi i hovada, kteráž by nalezena byla na poli, a nebyla by shromážděna do domu, spadne krupobití, a pomrou.20 Kdo tedy z služebníků Faraonových ulekl se slova Hospodinova, svolal hbitě služebníky své i dobytek svůj do domu.21 Ale kdož nepřiložil srdce svého k slovu Hospodinovu, nechal služebníků svých a dobytka svého na poli.22 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, ať jest krupobití po vší zemi Egyptské, na lidi i na hovada i na všelikou bylinu polní v zemi Egyptské.23 Tedy vztáhl Mojžíš hůl svou k nebi, a Hospodin vydal hřímání a krupobití. I sstoupil oheň na zem, a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou.24 I bylo krupobití a oheň smíšený s krupobitím těžký velmi, jakéhož nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské, jakž v ní bydliti lidé začali.25 I ztloukly kroupy po vší zemi Egyptské, cožkoli bylo na poli od člověka až do hovada; všecku také bylinu polní potloukly kroupy, i všecko stromoví na poli zpřerážely.26 Toliko v zemi Gesen, v níž byli synové Izraelští, nebylo krupobití.27 Poslav tedy Farao, povolal Mojžíše a Arona a řekl jim: Zhřešil jsem i nyní. Hospodinť jest spravedlivý, ale já a lid můj bezbožní jsme.28 Modlte se Hospodinu, (nebo dosti jest), ať není hřímání Božího a krupobití. Tedy propustím vás, aniž déle zůstávati budete.29 I řekl jemu Mojžíš: Když vyjdu ven z města, rozprostru ruce své k Hospodinu, a hřímání přestane, i krupobití více nebude, abys poznal, že Hospodinova jest země.30 Ale vím, že ani ty, ani služebníci tvoji ještě se nebudete báti tváři Hospodina Boha.31 I potlučen jest len a ječmen; nebo ječmen se byl vymetal, len také byl v hlávkách.32 Ale pšenice a špalda nebyla ztlučena, nebo pozdní byla.33 Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z města, rozprostřel ruce své k Hospodinu. I přestalo hřímání a krupobití, a ani déšť nelil se na zemi.34 Uzřev pak Farao, že přestal déšť a krupobití a hřímání, opět hřešil; a více obtížil srdce své, on i služebníci jeho.35 I zsililo se srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských, tak jakž byl mluvil Hospodin skrze Mojžíše.

1 耶和华对摩西说： "你要到法老那里去， 对他说： ‘耶和华希伯来人的 神这样说： "让我的人民离开这里， 使他们可以事奉我。" 2 如果你拒绝他们离开这里， 仍然强留他们， 3 看哪， 耶和华的手必用严重的瘟疫加在你田间的牲畜身上， 加在马、驴、骆驼、牛群、羊群身上。 4 耶和华必把以色列的牲畜和埃及人的牲畜分别出来； 所有属于以色列人的， 一只也不死去。’" 5 耶和华就定了时候， 说： "明天耶和华必在此地行这事。" 6 第二天， 耶和华就行了这事， 埃及人全部的牲畜都死了； 可是属于以色列人的牲畜， 一只也没有死去。 7 法老派人去看， 果然看见属于以色列人的牲畜， 连一只也没有死去。法老的心还是刚硬， 不肯让以色列人离开。 8 耶和华对摩西和亚伦说： "你们要两手拿满炉灰， 摩西要在法老眼前把炉灰向天上扬起来。 9 这炉灰必在埃及全地变为微尘， 在埃及全地的人和牲畜身上就必生出疹病和脓疮。" 10 摩西和亚伦取了炉灰， 站在法老面前； 摩西把炉灰向天上扬起来， 人和牲畜身上就生出了疹病和脓疮。 11 众术士因为生了疮的缘故， 不能站在摩西的面前； 因为众术士和所有埃及人身上都生了疮。 12 耶和华使法老心里刚硬， 他就不肯听摩西和亚伦的话， 就像耶和华对摩西所说的。 13 耶和华对摩西说： "你要清早起来， 站在法老面前， 对他说： ‘耶和华希伯来人的 神这样说： "让我的人民离开这里， 使他们可以事奉我。 14 因为这一次我要降下我的一切灾祸， 打击你和你的臣仆及人民， 为要使你知道在全地上没有神像我的。 15 如果我现在伸手用瘟疫击打你和你的人民， 你就早已从地上消灭了。 16 然而我使你存留， 是为了使你看见我的能力， 并且在全地上传讲我的名。 17 你仍然向我的人民自高， 不让他们离开吗？ 18 看哪， 明天大约这个时候， 我必降下极重的冰雹， 在埃及自建国以来， 直到现在， 未曾有过这样的冰雹的。 19 所以， 你现在要派人去， 把你的牲畜和田间所有属于你的， 都收聚到安全的地方； 因为凡在田间发现的人和牲畜而不收回家里去的， 冰雹必落在他们身上， 他们就必死亡。"’" 20 法老的臣仆中有惧怕耶和华这话的， 就叫他的仆人和牲畜进屋里来。 21 但那不把耶和华这话放在心上的， 却把他的仆人和牲畜留在田里。 22 耶和华对摩西说： "你要向天伸杖， 使埃及全地都有冰雹， 落在人身上、在牲畜身上和埃及地田间所有的蔬菜上。" 23 摩西把手杖向天一伸， 耶和华就打雷（"打雷"原文作" 神的声音"）下雹， 有火落在地上； 耶和华使冰雹降在埃及地上。 24 那时有了冰雹， 冰雹与火混杂在一起， 十分严重； 埃及全地自从建国以来， 未曾有过这样的冰雹。 25 在埃及全地， 冰雹把田间的一切， 连人和牲畜都击打了； 冰雹又把田间的一切蔬菜击打了， 也把田间的一切树木打断了。 26 只有在以色列人所在的歌珊地， 没有冰雹。 27 于是， 法老把摩西和亚伦召了来， 对他们说： "这一次我犯了罪了； 耶和华是公义的， 我和我的人民是有罪的。 28 请你们祈求耶和华吧， 因为这雷声和冰雹已经够了； 我决意让你们离开， 你们不可再留在这里。" 29 摩西回答法老： "我一出城， 就必向耶和华伸手祷告， 雷声就必止住， 也不再有冰雹了， 好使你知道大地是属于耶和华的。 30 至于你和你的臣仆， 我知道你们在耶和华 神的面前还是没有惧怕的心。" 31 那时， 麻和大麦被冰雹击打了， 因为大麦已经吐穗， 麻也开了花。 32 只是小麦和粗麦却没有被击打， 因为它们还没有长成。 33 摩西离开法老出城去了， 就向耶和华伸手祷告， 雷声和冰雹就止住了， 雨也不再倾倒在地上了。 34 法老看见雨水、冰雹和雷声都止住了， 就更加犯罪， 他和他的臣仆都心里刚硬。 35 法老的心刚硬， 不肯让以色列人离开， 就像耶和华借着摩西所说的。