1 I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.2 A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.3 I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?4 A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.5 A odpověděv k nim řekl: Čí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?6 I nemohli jemu na to odpovědíti.7 Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim:8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.15 I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.16 On pak řekl jemu: Člověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.18 I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.19 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.21 I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.22 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.23 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?29 Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,30 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.31 Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?32 Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.

1 在安息日， 耶稣进了一个法利赛人领袖的家里吃饭， 众人都在窥探他。 2 正好在他面前有一个患水臌病的人； 3 耶稣对律法师和法利赛人说： "在安息日治病， 可以不可以呢？" 4 他们却不出声。耶稣扶着病人， 治好他， 叫他走了， 5 就对他们说： "你们中间谁的儿子或牛在安息日掉在井里， 不立刻把他拉上来呢？" 6 他们不能回答这些话。 7 耶稣看见被邀请的客人选择高位， 就用比喻对他们说： 8 "你被邀请参加婚筵的时候， 不要自己坐在高位上， 恐怕有比你更尊贵的客人也被请来； 9 那请你又请他的人过来对你说： ‘请你让位给这个人。’那时你就惭愧地退居末位了。 10 你被邀请的时候， 要坐在末位上， 等请你的人过来对你说： ‘朋友， 请上座。’那时你在同席的人面前才有光彩。 11 因为凡高抬自己的， 必要降卑； 自己谦卑的， 必要升高。" 12 耶稣又对邀请他的人说： "你设午餐或晚宴， 不要请你的朋友、弟兄、亲戚或富裕的邻舍， 恐怕他又回请你， 你就得了报答。 13 你摆筵席的时候， 总要邀请那贫穷的、残废的、瘸腿的、瞎眼的， 14 那你就有福了。因为他们没有什么可以报答你， 义人复活的时候， 你必定得着报答。" 15 一起吃饭的人中有一个， 听了这些话， 就对耶稣说： "在 神的国里吃饭的人有福了。" 16 耶稣对他说： "有一个人大摆筵席， 请了许多客人。 17 到了开席的时候， 他打发仆人去对所请的人说： ‘请来吧！ 样样都准备好了。’ 18 众人一致推辞， 头一个说： ‘我买了一块地， 不得不去看一看， 请原谅我。’ 19 另一个说： ‘我买了五对牛， 要去试一试， 请原谅我。’ 20 又一个说： ‘我刚结了婚， 不能去。’ 21 仆人回来把这些事告诉他主人， 家主就发怒， 对仆人说： ‘快到城里大街小巷去， 把贫穷的、残废的、瞎眼的、瘸腿的， 都领到这里来。’ 22 仆人说： ‘主啊， 你所吩咐的已经办了， 还有空位。’ 23 主人就对仆人说： ‘你出去到路边篱畔， 勉强人进来， 好把我的屋子坐满。 24 我告诉你们， 先前请的那些人， 一个也不得尝我的筵席。’" 25 有许多人与耶稣同行， 他转身对他们说： 26 "如果有人到我这里来， 爱我不超过爱（"爱我不超过爱"原文作"不恨"）自己的父母、妻子、儿女、兄弟、姊妹， 甚至自己的性命， 就不能作我的门徒。 27 凡不背着自己的十字架跟随我的， 也不能作我的门徒。 28 你们当中有谁要盖一座楼， 不先坐下计算费用， 能不能盖成呢？ 29 恐怕安了地基， 而不能完成， 所有看见的人都讥笑他， 30 说： ‘这个人开了工， 却不能完工。’ 31 或者一个王去和别的王打仗， 哪有不先坐下想想， 能否用一万兵去抵抗那领两万来攻打他的呢？ 32 如果不能， 就该趁对方还远的时候， 派使者去谈判和平的条件。 33 这样， 你们中间不论谁， 如果不撇下一切所有的， 就不能作我的门徒。 34 "盐本来是好的， 但如果失了味， 怎能使它再咸呢？ 35 或用在田里， 或放在粪里， 都不合适； 只好扔在外面。有耳可听的， 就应当听。"