1 A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:

2 Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.

3 A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?

4 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

5 Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.

6 A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.

7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:

8 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

9 Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.

10 A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

11 Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.

12 Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?

13 A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.

14 Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.

15 I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

16 Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?

17 Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?

18 Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.

19 Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

20 Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.

21 A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.

22 A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.

23 Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.

24 On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

25 Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.

26 On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.

27 A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.

28 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

29 A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.

30 I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,

31 Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.

32 Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

33 I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?

34 I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.

35 I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.

36 A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.

37 I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.

38 Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

39 A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.

1 Tiam alvenis al Jesuo el Jerusalem Fariseoj kaj skribistoj, dirante:

2 Kial viaj disĉiploj transpaŝas la tradicion de la antaŭuloj? ĉar ili ne lavas siajn manojn, kiam ili manĝas panon.

3 Kaj li responde diris al ili:Kial vi ankaŭ transpaŝas la ordonon de Dio per via tradicio?

4 Ĉar Dio diris:Respektu vian patron kaj vian patrinon; kaj:Kiu malbenas sian patron aŭ sian patrinon, tiu nepre mortu.

5 Sed vi diras:Se iu diros al sia patro aŭ al sia patrino:Oferdono estu tio, per kio vi povus profiti de mi,

6 tiu ne devas respekti sian patron aŭ sian patrinon. Kaj vi vantigis la vorton de Dio per via tradicio.

7 Ho hipokrituloj, bone profetis Jesaja pri vi, dirante:

8 Ĉi tiu popolo honoras Min per siaj lipoj, Sed ilia koro estas malproksime de Mi.

9 Sed vane ili Min adoras, Instruante kiel doktrinojn ordonojn de homoj.

10 Kaj alvokinte al si la homamason, li diris al ili:Aŭskultu kaj komprenu:

11 Ne tio, kio eniras en la buŝon, profanas la homon; sed kio eliras el la buŝo, tio profanas la homon.

12 Tiam veninte, la disĉiploj diris al li:Ĉu vi scias, ke la Fariseoj ofendiĝis, kiam ili aŭdis tiun diron?

13 Sed li responde diris:Ĉiu kreskaĵo, kiun mia ĉiela Patro ne plantis, estos elradikigita.

14 Lasu ilin; ili estas blindaj kondukantoj de blinduloj. Kaj se blindulo kondukos blindulon, ambaŭ falos en fosaĵon.

15 Kaj Petro responde diris al li:Klarigu al ni tiun parabolon.

16 Kaj li diris:Ĉu vi ankaŭ estas eĉ ankoraŭ sen kompreno?

17 Ĉu vi ne konscias, ke ĉio, eniranta en la buŝon, pasas en la ventron kaj estas elĵetata en apartan lokon?

18 Sed tio, kio eliras el la buŝo, elvenas el la koro, kaj profanas la homon.

19 Ĉar el la koro eliras malvirtaj pensoj, mortigoj, adultoj, malĉastaĵoj, ŝteloj, falsatestoj, blasfemoj:

20 jen tio, kio profanas la homon, sed manĝi kun manoj nelavitaj ne profanas la homon.

21 Kaj elirinte de tie, Jesuo foriris en la regionojn apud Tiro kaj Cidon.

22 Kaj jen virino Kanaana, veninte el tiuj limlandoj, kriis, dirante:Ho Sinjoro, filo de David, kompatu min; mia filino estas terure turmentata de demono.

23 Sed li ne respondis al ŝi eĉ unu vorton. Kaj alveninte, liaj disĉiploj petis lin, dirante:Forsendu ŝin, ĉar ŝi krias post ni.

24 Kaj li responde diris:Mi ne estas sendita, krom al la perditaj ŝafoj el la domo de Izrael.

25 Sed ŝi venis kaj adorkliniĝis al li, dirante:Sinjoro, helpu min.

26 Sed li responde diris:Ne decas preni la panon de la infanoj kaj ĵeti ĝin al la hundetoj.

27 Sed ŝi diris:Jes, Sinjoro; ĉar eĉ la hundetoj manĝas el la panpecetoj, kiuj falas de la tablo de iliaj sinjoroj.

28 Tiam responde Jesuo diris al ŝi:Ho virino, granda estas via fido; estu al vi, kiel vi volas. Kaj ŝia filino estis sanigita de post tiu horo.

29 Kaj transirinte de tie, Jesuo venis apud la maron de Galileo; kaj suprenirinte sur la monton, li sidiĝis tie.

30 Kaj alvenis al li grandaj homamasoj, havante kun si homojn lamajn, blindajn, mutajn, kriplajn, kun multaj aliaj, kaj metis ilin apud liajn piedojn; kaj li sanigis ilin;

31 tiel ke la homamaso miris, vidante mutulojn parolantaj, kriplulojn sanaj, kaj lamulojn piedirantaj, kaj blindulojn vidantaj; kaj ili gloris la Dion de Izrael.

32 Kaj Jesuo, alvokinte al si siajn disĉiplojn, diris:Mi kortuŝiĝas pro la homamaso, ĉar jam tri tagojn ili restas ĉe mi, kaj nenion havas manĝi; kaj mi ne volas forsendi ilin fastantaj, por ke ili ne laciĝu sur la vojo.

33 Kaj la disĉiploj diris al li:De kie ni povas ricevi en la dezerto tiom da panoj, por satigi tiom da homoj?

34 Kaj Jesuo diris al ili:Kiom da panoj vi havas? Kaj ili diris:Sep, kaj kelkajn malgrandajn fiŝojn.

35 Kaj li ordonis al la homamaso sidiĝi sur la tero;

36 kaj li prenis la sep panojn kaj la fiŝojn; kaj doninte dankon, li dispecigis ilin, kaj donis al la disĉiploj, kaj la disĉiploj al la homamasoj.

37 Kaj ĉiuj manĝis kaj satiĝis; kaj oni kolektis da postrestintaj fragmentoj sep korbegojn plenajn.

38 Kaj la manĝantoj estis kvar mil viroj, krom virinoj kaj infanoj.

39 Kaj forsendinte la homamasojn, li eniris en la ŝipeton, kaj venis en la regionojn de Magadan.